Slovenský salesián: Nejkrásnější svědectví vydal Titus Zeman ve vězení

Slovenský salesián: Nejkrásnější svědectví vydal Titus Zeman ve vězení
29. září 2017 Všimli jsme si Autor: Filip Breindl

V sobotu se v Bratislavě-Petržalce uskuteční blahořečení salesiánského kněze Tita Zemana (1915-1969), vězněného komunistickou totalitou za to, že pomáhal spolubratřím a bohoslovcům k útěku za hranice. Natočili jsme rozhovor se současným provinciálem Salesiánů Dona Boska na Slovensku P. Jozefem Ižoldem.

Právě teď vrcholí novéna před blahořečením. Na co se zaměřuje tato duchovní příprava?

Každý dar světce vnímáme jako dar od Pána a je třeba se připravit na to, abychom tuto Boží milost přijali. Během novény mohou lidé také blíže vstoupit do poznání života dona Tita a také se ve správném klimatu modlitby přiblížit Božímu poselství, které nám Pán připravil a chce odevzdat.

Otec Titus Zeman je svědkem víry naší nedávné společné minulosti. Jakou je pro vás osobností jako téměř současník, který ale prošel velice těžkou zkouškou?

Je pravda, že při pohledu na jeho život se nám otevírají okna také do naší historie, i té společné československé, protože působil ve Fryštáku a Ostravě a pak byl kromě Ilavy, Leopoldově a Bratislavy vězněn také na Mírově, ve Valdicích a Jáchymově. Jeho životem se nám tedy otevírá prostor k poznání těchto těžkých časů, ale také té hezké historie nás, slovenských salesiánů, protože Titus Zeman vstoupil k salesiánům v Šaštíně jako student krátce poté, co řád začal v roce 1924 na Slovensku působit. Poznáváme tak některé jeho současníky, mohli jsme i poznat některé z bratří, které doprovázel za hranice - několik jich ještě žije. Krom toho můžeme díky této slavnosti blahořečení vstoupit i do jeho osobního života, kde se nám odkrývá nesmírné bohatství člověka velmi lidského, silného ve víře a ochotného podstoupit i tu nejvyšší oběť.

Lze říci, že málokterý z té široké řady kněží, řeholníků a věřících laiků pronásledovaných totalitou měl tak výrazný životní příběh s tím převáděním spolubratrů přes hranici na řece Moravě. Pokládáte právě svědectví velké odvahy za ten zásadní moment spojený s osobností Tita Zemana?

Celé to dobrodružství, odvaha a riziko silně ukazují na jeho velikost. Hovořil jsem se spolubratrem, jehož Titus Zeman převáděl, a říkal, že málokdo by byl ochotný něco takového podstoupit. Don Titus na to byl vyzbrojený i po lidské stránce, byl velmi odvážný. Přesto se mi zdá, že to nejkrásnější vystupuje až v letech ve vězení, kde i don Titus poznává svou slabost, kde byl zničený fyzicky i psychicky. Už tam nemáme člověka-hrdinu, ale toho, kdo je celý ve své bídě odkázaný na pomoc shora. Třináct let vězení, nelidské mučení, hlavně ve vyšetřovací vazbě, kde ho často odnášeli z výslechu v plachtě, rozbili mu nos, klíční kost, zuby, bylo to deptání, které skutečně mohl zvládnout jen člověk velmi silný ve víře, který zároveň poznal i lidskou bídu. Tady už není řeč o obyčejné lidské odvaze. Sám, když se vrátil z vězení, ukázal jednomu spolubratrovi obraz zbičovaného Pána Ježíše a řekl, že bez něj by to tam nezvládl.

Zaujal mě tam jeden vedlejší příběh spojený s Titem Zemanem - snaha blahoslavené sestry Zdenky Schelingové vysvobodit ho z vězení. Jeví se to tak, že v době, kdy byla církev pod velkým tlakem pronásledování, dokázali někteří hledat velmi vynalézavé cesty. Co nám příklady takových osobností ukazují do současnosti, kdy žijeme ve svobodě, nejsme vystaveni pronásledování?

Myslím, že právě o to jde při vyhlašování blahoslavených a svatých. Oni nejsou muzejními exempláři, jsou to pro nás svědkové, kteří poukazují na další své současníky, kteří vydávali podobné svědectví. Pro dnešní dobu nás učí, abychom se nelekali těžkostí. Nám se dnes těžko trpí, ale s Kristem se dá vstupovat i do těžkých situací a přežít je. Nemáme se bát kříže, přes něj přicházíme k Ježíšovi a největší myšlence života, že život má smysl pouze tehdy, pokud ho darujeme. Potom don Titus jako salesián, který se zasvětil službě mladým lidem, je příkladem i do dnešní doby plné pokušení blahobytu a laciného štěstí. Don Titus pomáhal mladým lidem, aby vyšli z totalitního systému do svobodného světa. Pro nás salesiány, ale i pro rodiče a další vychovatele je to výzva, jak pomoci mladému člověku, aby našel pravou svobodu, nenechal se uvěznit a obalamutit, ale aby hledal pravdu a odvážně vykročil na tu cestu, která je správná, čestná, Boží.

Může se v tomto smyslu Titus Zeman stát určitou tváří slovenských salesiánů, obrazem této služby mladým lidem?

Když nám ho Pán Bůh dává, pak věřím, že nám ho dává i proto, abychom jako salesiáni byli  věrní svému povolání a charismatu být s mladým člověkem i dnes, kdy je výchova v západní kultuře v krizi. Mladý člověk se potřebuje o někoho opřít, potřebuje být doprovázený a potřebuje také vzory. Věříme, že don Titus nám pomůže svou přímluvou z nebe, ale také příkladem svého života, abychom jako vychovatelé neopustili mládež a byli jim oporou v jejich vnitřním růstu.