Výstava „Atol a putující slunce“ na brněnském Špilberku

Pavel Navrátil vynikal vztahem k přírodě, citlivostí a smyslovostí malby a odvahou k technologickým experimentům, díky čemuž je řazen k důležitým osobnostem české malby 2. poloviny 20. století. Tvorbu tohoto brněnského malíře ovlivnily historické události – od druhé světové války, přes nástup represe 50. let až po uvolněná 60. léta a následnou normalizaci. Jeho dílo představí Muzeum města Brna na Špilberku spolu s ukázkou děl Navrátilových blízkých kolegů – sochaře Zdeňka Macháčka a malířů Miroslava Šimordy a Bohumíra Matala.

Výstava „Atol a putující slunce. Pavel Navrátil v dialogu se Zdeňkem Macháčkem, Miroslavem Šimordou a Bohumírem Matalem“ vybírá to nejdůležitější z tvorby významného brněnského malíře Pavla Navrátila (1933–1981). „Pro jeho ranou tvorbu v 50. letech je typická výrazná černá linie ohraničující stylizované tvary, kterou uplatňuje v cyklu narativních zátiší, na obrazech s motivy zápasících ptáků, motorkářských závodů či továren,“ říká kurátorka výstavy Ilona Víchová z Oddělení dějin umění Muzea města Brna. V 60. letech Navrátil dospěl k výrazně abstraktním obrazům s tématy lidské postavy nebo minimalizované krajiny. „Dvakrát navštívil Itálii, což jej inspirovalo k jeho nejvýznamnějšímu cyklu Pompeje, na kterém pracoval několik dalších let,“ podotýká Víchová. 70. léta znamenala pro Navrátila odklon od tvarových stylizací a návrat k motivům krajiny, parků a horizontů.

V závěrečné etapě na přelomu 70. a 80. let zůstal u tématu přírody, avšak byl mnohem expresivnější, používal např. rytí do plátna. V roce 1981 ukončila Navrátilovu výtvarnou cestu předčasná smrt, k níž přispělo politické pronásledování a časté výslechy StB. Pavla Navrátila ve výstavě nezastupují pouze obrazy. Vedle 37 maleb jsou v ní tři desítky prací na papíře. Soubor akvarelových skic menších formátů s poznámkami a instrukcemi je vystaven úplně poprvé. Jeho práci ilustrují i fotografie z jeho ateliéru – je na nich jeho náčiní a poznámky. Po Navrátilově smrti je pořídil umělec Ivan Kafka.

Navrátilovu tvorbu ve výstavě doprovází díla trojice blízkých umělců. K vidění je 13 soch Zdeňka Macháčka (1925). Nejprve se věnoval stylizovaným zvířecím motivům, později u něj převládly spíše přírodní motivy inspirované světem podmořské fauny a flóry a poté i krajinou kolem Křížovic. Výstavu doplňují dva méně typické obrazy Bohumíra Matala (1922–1988) s tematikou jeho mlýna v Prudké u Doubravníka. Dvojice obrazů zastupuje i Miroslava Šimordu (1923). Zatímco Navrátilova malba je smyslová, pocitová, Šimordova práce je racionální geometrizující. Všichni čtyři jsou brněnští rodáci, jejichž tvůrčí cestu poznamenala nepříznivá doba minulého režimu, na kterou reagovali útěkem do přírody a výtvarnou reflexí přírodních dějů, zákonitostí univerza, plynutí a vrstvení času. „Výstavu uzavírá dopis mezinárodně uznávaného historika umění Petra Spielmanna, který pro dávno zemřelého přítele Pavla Navrátila napsal nyní v únoru,“ dodává Víchová. Spielmann spolupracoval s Navrátilem na několika jeho výstavách již v 60. letech. V případě počinu Muzea města Brna jde o první Navrátilovu výstavu od jeho úmrtí.