Brno: Iva Bittová v představení Transylvánie za humny

Představení na rozhraní divadelní a koncertní linie souboru. Dlouhodobý záměr Ensemble Opera Diversa uvést Gruberovo pandemonium v české premiéře na verše svérázného básníka H. C. Artmanna v původním českém překladu zakladatele souboru Pavla Drábka dochází jedinečného naplnění v osobě Ivy

Bittové, která v sobě spojuje nejen nutnou muzikální a paramuzikální expresivitu, ale také osobitý herecký styl.

Program: Iva Bittová: My midnight pillow pro komorní orchestr 12’

Kurt Schwertsik: Draculas Haus-und Hofmusik. Transylvánská symfonie pro smyčce, op. 18 (1968) 12’ - HK Gruber: Frankenstein!! pro šansoniéra a komorní ansámbl (1976–1977) na dětské říkanky H. C. Artmanna (v překladu Pavla Drábka) 30’

ENSEMBLE OPERA DIVERSA, dir. Gabriela Tardonová Iva Bittová, performance Jan Bělohlávek, koncertní mistr

Skladba My midnight pillow je určena pro hlas, smyčce a tři dechové nástroje. Ušita na míru autorce s jejími nerozlučnými houslemi vychází skladba z fragmentů textů spisovatelky Mary Shelley, autorky Frankensteina (1818), gotických románů i prvního díla postapokalyptického žánru. Ctihodní pánové, souputníci a vídeňští rodáci Schwertsik a Gruber mají svá hesla v odborných slovnících, jak se na skladatele vážné hudby sluší. V mládí obeznámeni s avantgardou, nevypustili však nikdy ze svého díla humor, či snad humor nikdy neopustil jejich skladby. Oba přiznávají hudbě její zábavnou funkci. Nevzdávají se proto nikdy na delší dobu tonality, v boji proti nudě je jim hlavní zbraní schopnost ztropit si legraci z čehokoli. V idylickém žánru suity pro smyčcové nástroje, u nás tak formovaném díly Dvořáka, Suka či Janáčka, Kurt Schwertsik (*1935) vcelku přiznaně pokračuje. Draculova hudba pro dvůr i dům (Draculas Haus- und Hofmusik, 1968) nese podtitul transylvánská symfonie pro smyčce. Stejně jako samotný název Schwertsik podvratně ohýbá vážný tón své skladby. Zdánlivě pevná podlaha se tak posluchači chvěje pod chodidly, až si představí samotného knížete upírů. Ve dne cvičí na housle. V noci je odkládá, aby dirigoval netopýry a vlkodlaky. Za svítání se baví přetvářením své pohřební písně a při večerních červáncích mu pijácká píseň dává křídla. Hudební oratorium Frankenstein!! Heinze Karla Grubera (*1943) s podtitulem Pandemonium je cyklus hravých i dravých básní pro šansoniéra a dvanáct hudebníků. Dílo vzniklo na texty surrealisticko-dadaistického vídeňského básníka Hanse Carla Artmanna (1921–2000), které hravě lavírují mezi žánrem dětského říkadla, hororu a příběhy superhrdinů. Gruberovo oratorium hrané na klasické i dětské hudební nástroje obývají svérázná zvířata, ale také slečna Drákula, Jimmie Bond, Batman a Robin, pan Superman, samozřejmě i titulní Frankenstein a další přízraky, zrůdy a noční běsy. Hlavní interpret tohoto díla musí umět podat celou tuto směsici v její pozoruhodné rozmanitosti – od recitace, přes zaklínadla, skřeky, výkřiky až po nejrůznější styly zpěvu. To vše v těsném spojení s nonsensovou poezií zhudebněných říkanek. Gruberovo pandemonium se zrodilo z původní frankensteinovské Suity (1971), kterou skladatel přetvořil do orchestrálního půlhodinového díla pevnějších tvarů. V této podobě dílo premiéroval Simon Rattle s Liverpoolskou filharmonií v roce 1978. O rok později Gruber vytvořil onu komorní verzi, kterou v premiéře uvedl roku 1979 vídeňský soubor die reihe pod taktovkou Schwertsikovou a Gruberem jako šansoniérem.

Ensemble Opera Diversa je brněnský soubor profesionálních hudebníků a zpěváků, který se soustředí na objevné hudební a divadelní programy. Jádrem činnosti je hudební a hudebně-dramatická tvorba zakládajících členů souboru Ondřeje Kyase a Pavla Drábka. Od prapočátků (1999) se z Ensemble Opera Diversa vyvinula hudební společnost, která uskutečňuje kolem třiceti vystoupení a představení ročně. Uvedla již sedm původních celovečerních oper, dvě desítky minioper, množství premiér orchestrálních skladeb vzniklých na objednávku a skladby klasického repertoáru. Jednotlivé programy propojují tvorbu 20. století se skladbami soudobými. Ve smyslu hledání a formulace vlastní poetiky soubor usiluje o vytváření posluchačsky objevných programů – nepřináší banální nebo notoricky známé kusy, vyhýbá se ale i úzkému vřazení do proudu soudobé vážné hudby. Svou dramaturgií i interpretačním nasazením usiluje o dialog s otevřeným posluchačem. Orchestr pořádá každoročně čtyři tematické koncertní projekty. S premiérou Stabat Mater Ondřeje Kyase v roce 2010 také vznikla tradice provádění jednoho až dvou chrámových koncertů ročně, kdy vedle orchestru vystupuje také komorní sbor Versus. Takto byly v brněnských premiérách uvedeny mimo jiné skladby Ondřeje Štochla, Hany Škarkové, Ondřeje Kyase, Miloše Štědroně, Petera Grahama, Radima Bednaříka, Davida Matthewse, Roberta Hejnara, Pavla Zemka Nováka, Františka Gregora Emmerta a dalších.