Poznámka: Únorový puč si pochutnal na slabé demokracii

Poznámka: Únorový puč si pochutnal na slabé demokracii
23. února 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

V těchto dnech před 69 lety vše u nás spělo k okamžiku, kdy Komunistická strana Československa definitivně odloží demokratické mimikry a zahájí totalitní nadvládu nad touto zemí a jejím obyvatelstvem, které bude až do svého neslavného konce v listopadu 1989 terorizovat, šikanovat, morálně rozvracet a ekonomicky ruinovat. I když je únor 1948 od současnosti daleko v mnoha ohledech, nejen časovém, stojí za to některé dnešní trendy poměřit tehdejší optikou.

Neslavně z oněch únorových dnů vyčnívá středa 25. s proslulým návratem Klementa Gottwalda z Hradu a oslavou zřejmě neústavního kroku prezidenta Edvarda Beneše, který podlehl tlaku svého premiéra a fakticky veškerou moc předal do jeho rukou. Mohlo vše skončit jinak, kdyby byl prezident silnější? Nemohlo by být vše ještě horší, pokud by KSČ po krachu politické cesty volila kompletně ozbrojený převrat (později dokázala, že se vůči svému lidu, verbálně tolik velebenému, neštítí vcelku ničeho)? O tom můžeme pouze spekulovat, faktem ale je, že pro svobodný vývoj naší země nebyly po válce rozdány karty příliš příznivě. Část navíc obyvatelé ovlivnit nemohli a ve zbytku podlehli v něčem i pochopitelným iluzím.

Po mnichovském traumatu, okupačním náhubku a válečných hrůzách se až tak nejde divit tomu, že mnozí začali za ideál považovat jakousi cestu zkratkou, pseudodemokracii, kdy se tu nepovolilo obnovení některých tradičních politických stran a celý systém se svázal do uzlíku Národní fronty, tu se někomu sáhlo na majetek, tu se značně svévolně odsuzovali domnělí přisluhovači nacistů nebo se tolerovaly neomluvitelné excesy spáchané na vyháněných Němcích, tu se politizovaly bezpečnostní složky, vše pod pláštíkem svobody, jejíž regulace se zdůvodňovala potřebami poválečného státu. Když se do tohoto zlověstného mixu přidaly mocenské ambice Sovětského svazu v našem prostoru a skutečnost, že jeho věrná domácí služka, KSČ, měla tehdy vysoký kredit u obyvatelstva (mimo jiné díky pohádce, že žádné sovětské poměry u nás nehrozí), mělo to známé důsledky zosobněné mužem v beranici a s dýmkou. Oslabená, a až do posledních únorových dnů systematicky oslabovaná demokracie měla v tomto střetu malé šance, zvláště když razantnější reakce - ona demise národních demokratů, lidovců a slovenských demokratů, která spustila únorovou vládní krizi - přišla až v době, kdy se vyzbrojovaly Lidové milice a komunisty ovládaná policie prohledávala sekretariáty oponentů.

I dnes se někdy objeví touha vzít to zkratkou, když se demokratický proces zdá těžkopádný, neohrabaný a nakonec třeba i neúčinný. Tu obejít politickou soutěž, koncentrovat moc u někoho, kdo zdánlivě potíže vyřeší (a holt při kácení lesa létají třísky), zrušit instituci, která mi nejde na ruku, podřídit si složky, které mají být nezávislé - copak nejsou můj vlastní a veřejný zájem totožné? Výsledkem pak může být krátkodobý politický zisk za cenu obtížně napravitelného oslabení demokracie. A únor 1948 spolu třeba s německým rokem 1933 varují: Nemusí se střílet z Aurory, stačí pořádně slabá demokracie. Nemluvě o tom, že zatím nic příliš nenasvědčuje tomu, že by Moskva ze svých ambicí ve střední Evropě ustoupila.

Filip Breindl

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky ve všední den ve 14, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony