Poznámka: Petiční způsob Popeleční středy se zdá být poněkud nešťastným

Poznámka: Petiční způsob Popeleční středy se zdá být poněkud nešťastným
14. února 2018 Náš názor Autor: Filip Breindl

Vypadá to, že už kdekdo mezi českými katolíky vydal prohlášení k tomu, jak si představuje budoucnost pražského arcibiskupského stolce po letošních 75. narozeninách kardinála Dominika Duky. Různé skupiny se pak formou petičního sdělení navzájem poučují, že na Popeleční středu se označujeme popelem na znamení pokorného vědomí, že nejsme nic jiného než prach. Vztahuje se to i na naše silná slova, proto je s podivem, že jimi právě v tento den hýříme.  

Je třeba říci, že pokud arcibiskupský úřad v Praze zastává výrazná osobnost, může blížící se kanonický věk rezignace provázet u nejen katolické veřejnosti různé tužby. Lze nalézt argumenty pro odůvodnění přání, aby kardinál Duka i po 75. narozeninách ještě nějaký čas pokračoval, a právě tak je možné uvést několik skutečností na podporu názoru, že by změna neškodila. To ostatně signatáři dopisu papeži Františkovi zčásti dělají, především poukazem na skutečně spornou kardinálovu příchylnost k prezidentu Zemanovi či populistickému politickému směru Tomia Okamury (přesněji by spíše měla zaznít výtka vůči Dukově mlčení k jejich výstřelkům); ke své vlastní škodě ale pokračují cestou značné nekorektnosti (slovo evidentně by se nemělo objevovat ve větě s domněnkou) a celkové nejasnosti, co vlastně chtějí, když kardinálovi vytýkají restituce či palác na Hradčanech - byl proto špatným arcibiskupem i kardinál Vlk? Opravdu palác "přímo sváděl k sbližování trůnu a oltáře" třeba kardinála Tomáška? Je skutečně měřítkem úspěšnosti arcibiskupa průzkum veřejného mínění?

Text pak trochu připomíná střelecký výkon Michala Šlesingera na položce vstoje během nedělního olympijského sprintu - na jeden přesný zásah čtyři chyby. Když k tomu přidáme skutečnost, že až příliš viditelně (i v souvislosti s happeningem na Popeleční středu před zmíněným pražským palácem) není skutečným adresátem textu papež František, ale domácí publikum, dosti to nahrává na smeč Dukovu tajemníkovi Milanu Badalovi. Ten však ve svém textu na Facebooku poslal míček do sítě - bylo možné ho na druhou stranu hřiště vrátit v lehkém tónu, laskavě nebo naopak třeba tvrdě a nekompromisně, ale stále věcně, Badal však volil osobní útok ("notoričtí petičníci", "kolik rukama odpracoval pan Bierhanzl", "udavačský dopis"), velmi podnětná je jeho úvaha o tom, že Vatikán jistě dá i na názory laiků, ale pouze těch významnějších a výhodou je nějaké to papežské ocenění. I on občas trefí terč, například zmínkou o kardinálově setkání s čínským prezidentem, ale celkovým tónem, který završí bezdůvodným onálepkováním svých oponentů "stoupenci islámu", vlastně uzavírá kruh - v tónu kněze z arcibiskupovy blízkosti je ono evangelium lásky a milosrdenství, jehož se dovolávají petenti, skutečně důkladně schováno.

Vzájemným verbálním ostřelováním se společná cesta kupředu otevře těžko. Co to spíše pojmout takto - spojit Popeleční středu s jejím postem, znamením lidské pomíjivosti a následováním Kristova příkladu pokory také s vůlí přijmout rozhodnutí papeže Františka o pražském arcibiskupovi s porozuměním a důvěrou, ať bude jakékoli. Stejně jako to jistě udělá i kardinál Duka.

Filip Breindl

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky a informace z regionů ve všední den v 7.15, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony