Poznámka k politické krizi: Budeme mlčet, bude líp

Poznámka k politické krizi: Není zajímavé, kdo mluví, ale kdo mlčí
10. května 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

Na současné politické krizi v Česku přestávají být zajímavá vyjádření jednotlivých aktérů a blízkých přihlížejících. Jejich pozice jsou zřejmé a v uplynulých dnech mnohokrát opakované. Bez zajímavosti ale není pohled mezi ty, kteří mlčí nebo jen něco bezbarvě a nenápadně mumlají, ačkoli jinak mají ve zvyku být velmi hlasití, bez ohledu na téma.

Vezměme si takového Tomia Okamuru, který ostatně právě na Facebooku tématizuje tak politicky okrajovou věc, jakou jsou akvizice Lesů ČR v Rumunsku. K vládní bouři by jistě měl co říci, zvláště když mnohokrát rétoricky staví na neoblibě Bohuslava Sobotky u svého elektorátu a rád se lísá k prezidentovi, v tomto propletenci se mu ale asi příliš nechce ani na stranu Andreje Babiše, který loví ve stejných vodách. Podobné dilema řeší i Jan Veleba se svou formací SPO - raději mluví méně než více, aby z nevýrazných vyjádření ještě více nevynikla argumentační neudržitelnost této snahy být na jednu stranu s prezidentem a adorovat jeho moudrost a na stranu druhou si nezadat s Babišem.

Ještě větší a téměř až přízračné ticho zavládlo mezi různými elitními představiteli svých oborů, kteří před časem oblékli politický dres hnutí ANO. Žádný jiný poslanecký klub nedisponuje tolika profesory, ale ani od Heleny Válkové, Jiřího Zlatušky, Rostislava Vyzuly či Karla Raise neuslyšíte žádné zásadní vyjádření nebo náznak toho, že si takto cestu k onomu "bude líp" nepředstavovali. Posledně jmenovaný na Facebook umístil svou fotografii ze sněmovny s textem "někdo dává demise a politikaří a my makáme. Jsem přesvědčen, že proto nás lidé zvolili", což je zajímavý významový posun od dob, kdy Andrej Babiš dával sloveso makáme do protikladu s politikou. Nyní je tedy symbolem "makání" pohled do notebooku v poloprázdných poslaneckých lavicích ...

Robert Pelikán skoro nic, Věra Jourová jakbysmet, Martin Komárek jen velmi málo, posledním vnitropolitickým materiálem Institutu pro politiku a společnost, think-tanku hnutí ANO pod vedením někdejšího novináře Jana Macháčka, je rozbor stranických programů před loňskými krajskými volbami a sám Macháček momentálně raději z bezpečné vzdálenosti komentuje nového francouzského prezidenta (když nepočítáme jednu nevýraznou analýzu s nevyhnutelným závěrem, že za vše může Sobotka, který je zoufalcem). Pouze Pavel Telička dal najevo určité znepokojení, předně z počínání předsedy vlády, dále z nahrávání předsedy Babiše a nakonec i z otazníků, které vyplývají ze zaznamenaných rozhovorů s novinářem Přibilem. Telička v pátek na Twitter napsal, že by sporné body rád probral se šéfem osobně, další vývoj není znám - možná jeho přání dosud trvá, možná ho uspokojila Babišova slova o provokatérovi.

Zdá se ale, že to nevadí klíčovým hráčům celého příběhu, tedy lidem, kteří Raisovi, Válkové, Komárkovi či Vyzulovi svěřili mandát. Voliči ANO se, nakolik je známo, nikterak nebouří proti tomu, že se celé hnutí srazilo do osoby Andreje Babiše a jeho výstupů a o původní předstírání nějakých demokratických standardů se nikdo nepokouší. Byla by to zpráva o maximální loajalitě, v případě Babiše a jeho potíží se však lze tázat, zda ten, který chce řídit stát jako firmu, neřídí své hnutí tak trochu jako sektu.

Filip Breindl

Radek Habáň
Moderuje: Radek Habáň

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky ve všední den ve 14, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony