Nevím, nevím, jestli mě chytíte, psával nám kardinál Vlk

Kardinál na telefonu -
18. března 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

"Když dnes nemusím řídit auto a vlastně ani církev, snad bych si mohl dát pivo," pronesl kardinál Miloslav Vlk, když si na pouti Radia Proglas v roce 2013 objednával nápoj k obědu. Uvolněná nálada, která provázela jeho přítomnost na Svatém Hostýně, charakterizovala jeho vstřícný a partnerský vztah k médiím v rukách křesťanů. Nebyla to asi jeho nejdůležitější stránka, ale sluší se ji připomenout v den jeho úmrtí.

Už kdysi dávno redakci předal číslo svého mobilního telefonu, a to ještě v době, kdy etiketa velela i lidi v mnohem méně významnějším postavení oslovovat přes jejich sekretariáty a asistenty, zkrátka úřední cestou. Kardinál Vlk dovedl dát najevo, že ho kontaktujeme v nevhodnou chvíli, mnohem častěji ale projevoval pochopení pro to, že chceme jeho vyjádření právě teď a ne za týden, že nám nestačí text oficiálního komuniké, ale jako rozhlas potřebujeme i zvuk, a že ho oslovujeme hlavně proto, abychom jeho pohled na danou věc mohli nabídnout posluchačům. Vznikla tak řada zajímavých situací, jako nucená zastávka českého diplomatického vozidla, v němž cestoval ze severní Itálie do Říma, aby z dálničního odpočívadla popsal návštěvu papeže Františka na hřbitově padlých vojáků první světové války. "Vážení, jsem ještě daleko od Říma v autě, nevím, nevím, jestli mě chytíte. Vlk." - tak zněla SMS zpráva, která tomu předcházela. Chycení se podařilo hlavně proto, že nechyběla dobrá vůle.

Cennou součástí těchto nahrávek byly také kardinálovy výpovědi, které nebyly určeny k publikování, v žurnalistickém slangu off record. Jednalo se většinou o krátké komentáře k zákulisí dané problematiky, občas okořeněné nějakou poznámkou, která by se dala hodnotit jako nediplomatická - "ale to tam nedávejte, to by si na mě pochutnali," poznamenal s typickým hlasitým smíchem. V době, kdy jako pražský arcibiskup stál uprostřed složitých debat o soudních sporech kolem vlastnictví svatovítské katedrály, o majetkových záležitostech církve, nebo se čas od času stával terčem někomu z politické scény, komu teklo do bot, mohl i tímto způsobem ventilovat tlak, který jeho práci provázel, a nás těšilo, že máme jeho důvěru. Ostatně po odchodu z arcibiskupského úřadu se řada těchto poznámek objevila v komentářích kardinála Vlka, které publikoval na svých webových stránkách - jejich dlouhá existence také ukazuje, že dosavadní doyen našich biskupů mezi nimi v mnohých mediálních dovednostech vynikal.

Věděli jsme o kardinálu Vlkovi, že jezdí na lázeňské pobyty do Třeboně. Věděli jsme to i proto, že právě tam míval čas poslouchat naše vysílání, aby se pak ozval tu s nějakou kritickou poznámkou, tu s pochvalou. Na konci ledna, kdy se objevily informace o jeho vážném zdravotním stavu, nám od něj přišla zpráva s poznámkou "vidíte, že ještě píšu maily, takže jsem naživu." Odpočívejte v pokoji, pane kardinále!

Filip Breindl