Malá vzpomínka: Začalo to před deseti lety v Papui

Malá vzpomínka: Začalo to před deseti lety v Papui
12. března 2018 Náš názor Autor: Filip Breindl
"Now give thanks to the good Lord above - for His kindness, His wisdom and love" - "nyní vzdejme díky dobrému Pánu vzhůru za Jeho laskavost, moudrost a lásku" - začátek druhé sloky státní hymny Papuy-Nové Guineje neodbytně zaznívá mou myslí v těchto dnech. Je to právě deset let, kdy se mé osoby začala týkat už dříve navázaná spolupráce Papežských misijních děl a Radia Proglas. Výprava do Oceánie byla první z řady zámořských cest, které bez přehánění změnily můj život - a zdaleka ne tím, že jsem se začal více zajímat o zahraniční hymny.

A zdaleka ani samotnými cestovatelskými zážitky, které v případě Papuy zahrnovaly například kouřící sopku, třináctihodinový let ze Singapuru strojem jménem Litomyšl, svatojosefské koupání v jižním Pacifiku, přepravu motorovým člunem, placení bankovkou s vyobrazením vepře (bez jakékoli politické ironie), ochutnání krevet nebo sledování utkání vesnické ragbyové ligy. Tu skutečnou životměnící chuť dodává až setkání s lidmi, ať to bylo s neskutečně zpívajícími účastníky sedmihodinových velkopátečních obřadů, s biskupem, který jako první osoba v takovém postavení nám osobně připravil večeři (za dva roky to v Guyaně dorovná výkon jeho kolegy, který nám při zpoždění zavazadel šel koupit prádlo a hygienické potřeby), s živými školáky, trhovci, převozníky nebo také s prezidentem (ano, to je chyták, protože Papua žádného nemá, tenhle vedl autonomní provincii Bougainville na nejvýchodnější výspě už tak dost východního státu). A konečně zkušenost toho nejlepšího, co církev přináší - soucit, milosrdenství i účinnou pomoc i tam, kde je veřejná správa značně abstraktním pojmem a o školství a zdravotnictví se starají už ne misionáři, ale jedna z prvních generací místních pokračovatelů jejich díla.

Díky charakteru cesty, jejímž cílem nebyla turistika, byť jsme to pro jistotu uváděli do imigračních formulářů, se mi otevřel svět, jemuž není vlastní nadýchanost prospektů lákajících do exotiky, byť nešlo přehlédnout blankytnou pláň oceánu ani barevnou flóru. Stejně dobře bylo ale možné pozorovat radosti i strasti lidí, které se později ještě výrazněji projevovaly v kulisách seschlého zambijského venkova v pozdním říjnu, v amazonském pralese, v sirotčinci nedaleko vyhledávané pláže Srí Lanky, v jednom z mnoha slumů keňského Nairobi nebo na rýžových políčkách přelidněného Bangladéše. Ne, tato úvaha nesměřuje k banálnímu závěru, že si nevážíme svého dobrého bydla a evropského blahobytu. Snaží se jen zformulovat ten hlavní cestovatelský zážitek, totiž že nás s lidmi na druhém konci planety spojuje přes všechny kulturní, jazykové a kdovíjaké ještě rozdíly asi více, než někdy čekáme. Mají rádi své blízké, snaží se o jejich spokojenost, perou se - s různou intenzivou schopnosti a snahy - s různými komplikacemi, k nimž se přidávají nám neznámé nemoci či živly (ničivý úder zemětřesení zažila Papua před několika dny), dovedou oslavovat, jsou dobří i zlí, pohostinní i lstiví, velkorysí i vychytralí. Úsměv má svou hodnotu všude, zločin zůstává zločinem tady i tam, otázka "kdo je můj bližní?" má stejnou odpověď kdekoli na světě. Uvědomuji si, že i to může znít banálně. Když mi teď zkrátka v hlavě pořád zní ta papuánská hymna - "now give thanks to the good Lord above ..."

Filip Breindl

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky a informace z regionů ve všední den v 7.15, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony