Glosa: Když není hlas jako hlas, obvod jako obvod a strana jako strana

Koaliční krach naznačil
20. července 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

V jednom směru byla současná blamáž s pozastavenou koalicí lidovců a starostů užitečná: Na jednom příkladu ukázala, že současný volební systém, podle něhož už za čtvrt roku budou obyvatelé rozhodovat o složení politické reprezentace země, má řadu vad. Do budoucna by se to mělo změnit.

Možná na to budou mít přímí aktéři politické soutěže jiný názor, ale volební systém v demokracii by měl vést především k tomu, aby rozdělení politické moci pokud možno věrně odráželo vůli obyvatel vyjádřenou v hlasování. V případě poměrného systému určeného Ústavou pro volby do dolní parlamentní komory to nemusí nutně znamenat přesný matematický propočet, který by se pohyboval kolem jednoho mandátu za půl procenta z volebního výsledku dané strany. Stačilo by napravit některé excesy z minulých dob, které ostatně vznikly ze snahy ohnout systém ve svůj prospěch (mnohým dalším z dílny opoziční smlouvy Zeman-Klaus zabránil Ústavní soud na podnět prezidenta Václava Havla).

1. Zmíněná koaliční kvóta přihazující za každou zapojenou stranu pět procent je nesmyslná především z pohledu jakési spravedlnosti pro voliče - v povolebním účtování se nemusí vůbec přihlížet k vůli docela velké skupiny, přičemž desetiprocentní či vyšší požadavek lze obejít vytvořením volební strany. Je absurdní stále udržovat dobovou snahu ODS a ČSSD vyautovat Čtyřkoalici, která se ostatně vyautovala sama.

2. Když už máme poměrný systém, nemělo by se stávat, že jedna strana má po volbách čtyřikrát tolik mandátů než jiná, i když měla jen dvojnásobný počet hlasů (srovnej volby v roce 2006 a výsledky KSČM a Zelených). Když už máme pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, měla by strana, která tento požadavek splní, disponovat alespoň přibližně pětiprocentním zastoupením mezi poslanci - to je deset mandátů, Zelení jich měli šest.  Teoreticky se nyní může stát, že strana, která pětiprocentní hranici překročí, na žádný mandát za určitých okolností nedosáhne.

3. S tím souvisí, že v současném systému je docela rozdíl, v jakém regionu republiky volič svůj hlas odevzdá. Příznivci menších stran v menších krajích se musejí smířit s tím, že nanejvýš přispějí k celostátnímu výsledku svého uskupení, ale na vlastního poslance mohou zapomenout třeba i při skoro deseti procentech v daném kraji. Stejná nerovnost platí i z pohledu kandidátů, kdy vzniká paradox, že větší šanci může mít čtyřka pražské kandidátky než lídr v Karlovarském, Libereckém či Zlínském kraji. Toto nastavení, podle kterého se do sněmovny poprvé volilo v roce 2002 po vzniku krajů, dále přispívá k okrádání menších a v důsledku ke zkreslování vyjádřené vůle obyvatel. Lepší nastavení je jistě možné a nemuselo by snad být ani tak krkolomné jako v případě senátních obvodů ve snaze vymezit plochu s podobným počtem obyvatel.

Nejhorší je, že to všechno pak má vliv na celé uspořádání a výkon vlády. Když vezmeme zmíněný rok 2006, bylo spojenectví ČSSD a KSČM, které už před volbami prosazoval Jiří Paroubek, ve skutečnosti poměrně výrazně poraženo (200 tisíc hlasů při celkovém počtu 5 miliónů není zanedbatelná odchylka), v přepočtu na mandáty to ale vyšlo na pat s ODS, lidovci a Zelenými, právě kvůli okradení malých stran. Nemusíme si dělat iluze o tom, že by při jiném přepočtu vše probíhalo nějak idylicky, na druhou stranu se ukazuje, že pro celou taškařici s přeběhlíky a odvoláním vlády tak trochu chyběla opora v tom, co voliči ve skutečnosti vyjadřovali.

Musíme se smířit s tím, že říjnové volby proběhnou ještě podle těchto pravidel. Snad se alespoň někteří noví či staronoví zákonodárci zamyslí nad tím, jak udělat volební systém spravedlivější. Těm, kteří by si snad mohli myslet, že není třeba měnit něco, na čem sami profitují, lze připomenout ODS - v časech hojnosti se jala vylepšovat volební zákon k obrazu svému a teď sklízí trpké plody, kdy už minule se musela dívat, jak dodatečné mandáty přibývají těm nahoře, aby zůstala se svými 16 (v roce 2006 jich mimochodem bylo 81). Nemá cenu si něco šít na míru, velcí se rychle mohou stát malými. Třeba už letos v říjnu.

Filip Breindl

 

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky ve všední den ve 14, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony