Komentář kardinála Duky: Zasvěcený život v dnešní době

Milí posluchači!

Na Hromnice se jako obvykle setkávají řeholníci a řeholnice, aby poděkovali za svá povolání k naplňování evangelních rad – čistoty, chudoby a poslušnosti. Když si čtu své komentáře či glosy posledních let, vztahující se k těmto setkáním, bývám vždy naplněn pocity vděčnosti, ale i údivu, jak se po roce 1989 proměnila naše církev i v oblasti řeholního života. Málokdo z nás si dovedl představit návrat do klášterů, povětšinou zpustošených budov, ale ještě méně jsme si dovedli představit jak obtížné bude sžívání řeholníků, kteří žili v utajení, většinou osamoceně a náhle museli začít svůj pospolitý život. Ne všem se podařilo, zvláště ve vyšším věku, najít správný způsob společného života, který vyžaduje mnohem více tolerance, velkorysosti a nebojím se říci i osobní svatosti, než si lidé myslí. V klášterech a v komunitách totiž nežijeme vedle sebe, ale spolu.
            Dovolte mi tedy dnes, trochu výjimečně, vzpomenout svůj mateřský řád, bratry kazatele, kteří letos slaví 800 let od svého založení svatým Dominikem. Na rozhraní Španělska a Francie se ve 13. století rozhodl kanovník Dominik Guzmán založit „Svaté kázání“. V té době hrála větší a větší úlohu urbanizace, tedy města a také vznikaly první univerzity. Není divu, že náš řád začal působit právě ve městech a šířil vzdělanost na univerzitách. Velmi často hovoříme a čteme, že konventy dominikánského řádu se nalézají ve středověké struktuře měst v blízkosti hradeb. Bylo to i na základě určitého demografického rozvoje, období výstavby nových částí měst a v těchto nových částech bylo jedině možné stavět vlastní konventy. Přesto, jak si povšiml jeden z význačných znalců dějin řeholí, profesor lublinské katolické univerzity Jerzy Kłoczowski, dominikánské konventy vždy nalézáme v poměrné blízkosti k univerzitě, ale i v blízkosti ke katedrále. Ano, je jeden pojem, který spojuje katedrálu s univerzitou. Je to také i pojem kontinuity vývoje křesťanské civilizace a křesťanské kultury a to je katedra. Biskup neměl nikdy pouze roli dohlížeče, možná by někdo řekl policejního úředníka církve, ale jeho katedra byla místem výuky, duchovního vzdělání. Rovněž tak je třeba si uvědomit, že tato katedra se přemísťuje i do univerzity, kde hraje svou roli a vytváří pozici a důležitost přítomnosti magistrů. Je to myslím důležitý moment, který si chceme uvědomit, když hovoříme o 800. výročí založení Dominikánského řádu. Kdybychom chtěli ztotožnit působení Dominikánského řádu s těmito dvěma institucemi, zcela jistě bychom nebyli právi skutečnosti a nedokázali bychom vystihnout smysl a význam vzniku svatého kázání bratří kazatelů. Můžeme říci, že prvkem, který sehrál důležitou roli v dějinách Dominikánského řádu je princip demokracie. Demokracie, která v církvi vždy hrála svoji roli. Křesťanství je náboženství  města, obce, polis. Právě antická města si nedovedeme představit bez této městské demokracie. Musíme historicky ovšem přiznat, že ti, kteří byli předavateli antické civilizace a kultury, byli především benediktinské a v našem případě střední Evropy i iroskotské kláštery, tedy ony komunity, které přenesly nejen literární poklad antiky v podobě zachovaných a do latiny přeložených antických děl, celé trivium a kvadrivium, celý systém vzdělávání sedmi svobodných umění. Už slovo svoboda nám něco říká o vztahu k demokracii. Tento systém je vlastně předán třináctému století mnišskými komunitami. Byli to právě cisterciáci, kteří měli velký vliv na formování dominikánských struktur. Je zapotřebí si uvědomit, že 13. století, zrod západní civilizace, je velice úzce spojen s otázkou svobody. Proto města hájí svou svobodu, proto také mendikantské řády, ke kterým patří i dominikáni hájí určitou svou svobodu, to je exempci a přijímají pouze nejvyšší autoritu, to je autoritu římského biskupa. Jsou také touto autoritou chráněni, aby neupadli do područí tehdejších feudálních vládců. Řekl jsem demokracie, víme, že legendární tradice popisuje, že i první britský parlament v Londýně vzniká na principu dominikánských konstitucí. Dostáváme se k dalšímu momentu, jakým způsobem se promítne do života dominikánského Řádu katedrála se svou katedrou a jakým způsobem se do dominikánského života promítne univerzita. Je třeba si uvědomit, že dominikánský řád, který nese určitý vklad svého zakladatele, který je řeholním kanovníkem. Jako člen katedrální kapituly, nesl si sebou hluboké vědomí společné liturgie, která obohacuje zjednodušenou liturgii farních společenství a stává se prostorem, do kterého vstupuje městský člověk, aby nejenom naslouchal, ale aby se spolupodílel na vytváření liturgie. Především liturgie hodin, ale také mu dává možnost, aby naslouchal kázání. Dominikánské kázání, či svaté kázání sv. Dominika Guzmána se inspiruje apoštolskou tradicí, přibližuje se k onomu momentu Ježíšova příkazu: „Jděte do celého světa!”, a tak přijímá náš řád řečniště, tribunu, resp. Rostrum. Tato tribuna měla své místo na náměstích měst plnila poslání, aby se hlásání evangelia dostalo k člověku v bezprostředním kontaktu všedního života, nikoliv jenom slavnostního kázání biskupa v katedrále. Hovoříme-li o univerzitě, pak jsme svědky, že křesťanství, především křesťanství našich předků, přijímá jako základní knihu, jistou „sumu”, Bibli, Písmo Svaté. Bible se stává základem, ale také i vrcholem univerzitního vzdělání, protože celý způsob výuky směřuje od artistické fakulty k teologické fakultě. Tím se Písmo Svaté stane zdrojem, který ovšem není přijímán fundamentalistickým způsobem, není to ani červená kniha velkého Maa, není to ani učebnice principálů osvíceneckého školství, kde je zapotřebí biflovat a opakovat. Středověku jsou také vlastní i rytířské zápasy. A můžeme říci, že právě sv. Dominik  - sám rytíř - chce vést duchovní zápas způsobem, který je vlastní rytířským turnajům. Tak vznikají disputace, které jsou typické pro univerzitu. Na tuto půdu ji vnesli právě mendikanti a můžeme říci, že především dominikánský řád. Tak se rodí veliká encyklopedie, univerzitní prapor 13. století, kterým je Summa sv. Tomáše Akvinského.
            V našich zemích bych mohl zmínit spojení příchodu dominikánského řádu s dynastií Lucemburků, jistě je dobré připomenout první překlady bible do českého jazyka, kdy čtvrtým světovým překladem Bible do nového jazyka byl překlad pro sestry dominikánky. Zajímavé bylo působení dominikánů v dobách husitských. Mnozí stále ještě pamatujete doby první republiky a slavná jména – Braito, Habáň, Dacík. Chtěl jsem však svou dnešní připomínkou ukázat spíše kořeny našeho působení ve světě a svým způsobem tak poděkovat za příležitost působit právě v tomto řeholním společenství.
 
Pro Radio Proglas Dominik Duka.