Vidím hodně možností ekumenické spolupráce, říká nově zvolený synodní senior ČCE

Vidím hodně možností ekumenické spolupráce, říká nově zvolený synodní senior ČCE
21. května 2021 13+, Události Autor: Jaroslava Otradovcová

Synod Českobratrské církve evangelické dnes při zasedání v pražském Komunitním centru Matky Terezy zvolil novou synodní radu – šestičlenný správní orgán církve, v jehož čele stojí synodní senior či seniorka z řad duchovních a synodní kurátor nebo kurátorka z řad věřících laiků. Stávající synodní senior Daniel Ženatý, který je také předsedou Ekumenické rady církví, funkci neobhajoval. Na základě dopoledního hlasování členů synodní rady Ženatého koncem listopadu vystřídá Pavel Pokorný – jeho dosavadní první náměstek a farář v Praze-Střešovicích. V našem pořadu 13+ byl hostem Filipa Breindla. Nabízíme přepis celého rozhovoru.

FB: Když jsem sledoval online přenos ze zasedání synodu, zaujalo mě požehnání při úvodní pobožnosti, tj. slova z knihy Přísloví: „Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.“ Jak vnímáte roli synodního seniora v tom „množství“ rádců, v tom synodálně strukturovaném společenství?  

PP: Může to být právě významná role toho, kdo koordinuje a propojuje. Ostatně, když jsme vedli rozhovory před volbou a kandidáti se představovali, tak to byl jeden z bodů, o kterém jsem mluvil, ale nebyl jsem to jen já. Myslím, že si to uvědomuje celá řada z mých sester a bratří v církvi, že potřebujeme právě dobře spolupracovat a komunikovat. Synodní rada je šestičlenná a rozhoduje společně. Máme kolem sebe církevní kancelář a celou řadu odborných poradních odborů a komisí. Vidím, kolik tam pracuje nadaných a vzdělaných lidí. Považuji za důležité ta jejich obdarování objevit a zapojit do společné práce. Domnívám se, že to je jeden z úkolů synodního vedení a synodního seniora zvláště.  

Jak Vy tak i nový synodní kurátor Jiří Schneider jste byli blízkými spolupracovníky předchozích vedoucích představitelů synodní rady. Lze to tedy chápat tak, že bude pokračovat určitá kontinuita s dosavadním směřováním a zaměřením předcházející synodní rady?

My nastupujeme do funkce až 22. listopadu. Do té chvíle stále působí ve vedení synodní senior Daniel Ženatý a synodní kurátor Vladimír Zikmund. Poté to další směřování bude věcí dohody v celém šestičlenném týmu, kde jsou vlastně nové tváře, takže ještě uvidíme, jak se nám podaří se navzájem vyladit. Pokud jde o mne osobně a Jiřího Schneidera (nově zvolený synodní kurátor, pozn. red.), tak se domnívám, že s velkou vděčností budeme navazovat na ten směr a práci, kterou započala minulá synodní rada.  

Stávající synodní rada se poměrně často, nakolik to mohu posoudit, vyjadřovala k různým otázkám společenské debaty, například k situaci v Bělorusku, k výrokům ombudsmana Stanislava Křečka o menšinách, dříve třeba k migraci. Máte v plánu v tomto směřování pokračovat?

Já myslím, že to patří k poslání církve. I tuto oblast vidím jako součást služby církve, která má nejrůznější podoby a rozměry. Jednak je to samozřejmě služba sociální, ale také právě ta, které říkám politická diakonie – tj. služba veřejnosti, kdy se právě církev může zastat těch, jejichž hlas jinak není slyšen, a kteří jsou třeba v nějakém znevýhodněném postavení.

Kdybyste měl jmenovat hlavní výzvy, které pro církev v následujícím období pokládáte za významné, jaké by to byly?

Domnívám se, že teď budeme mít co dočinění s následky pandemie. Možná ještě zdaleka na všechny nedohlédneme a nebudou zdaleka jenom ekonomické, ale sociální, existenciální a duchovní. Myslím si, že naším úkolem v tuhle chvíli bude být mimořádně vnímaví pro to, co se děje kolem nás. Jak lidé tento čas prožívají, jak prožívají nejistoty budoucnosti a jak je všemi těmi událostmi dotčen jejich osobní, rodinný život. A já si myslím, nebo bych byl rád, kdybychom dokázali jako církev, i jako jednotlivci, především v těch místních společenstvích, právě podpořit duchovně, psychicky a sociálně ty potřebné. Domnívám se, že to, co bude potřeba, bude s empatií naslouchat těm, kdo budou v nějaké nouzi, kdo budou prožívat nějakou hlubokou existenciálně-duchovní nejistotu.

Na to bych navázal informací, která zazněla i ve zprávách, že se věnujete nemocničnímu kaplanství a také působení v hospici. A poslední otázka zamíří na vztahy s ostatními křesťanskými církvemi, zejména římskokatolickou – jak ekumenicky zaměřená bude nová synodní rada?

Děkuju za tu zmínku nemocničního kaplanování. Pro mě srdeční záležitost, ale musím upřesnit, že co jsem 6 let ve funkci prvního náměstka v synodní radě, tak už jsem se vlastně tomu nemohl věnovat jako předtím. Nicméně to pořád mám na mysli. A právě v této oblasti vidím hodně možností ekumenické spolupráce. Vlastně vždycky ta zkušenost byla, že v té praxi, řekněme v terénu, jsme se vždycky napříč církvemi dokázali shodnout a spolupracovat. Je to pro mě veliká naděje. Myslím, že tam, kde se dotkneme nějaké lidské bolesti, tak ekumena funguje velice dobře. Právě na tyto zkušenosti bych rád navázal.

To říká Pavel Pokorný, nově zvolený synodní senior Českobratrské církve evangelické. Děkuji za odpovědi a věřím, že se ve vysílání Proglasu neslyšíme naposledy. Ať se vám daří, hezké odpoledne.

Děkuji a posluchačům přeji nejenom pěkný den, ale i víkend a hlavně neděli, tedy svátek, který má nejen povzbudit na duchu, ale i potěšit na duši.

foto: ČCE