Oběť je vždy na prvním místě, shodují se policista a vedoucí poradny

Oběti jsou pro nás na prvním místě, shodují se policista a vedoucí poradny

Pořad v souvislostech


Vývoj situace na Ukrajině a Evropský den obětí zločinu
Budeme vysílat

Tip týdne
Tip týdne
Tip týdne
Vysílali jsme


Tajemné brněnské podzemí?

Osmdesátiny doktorky Marie Svatošové

Montessori a výchova dětí
Audioarchiv
22. února 2022 13+ Autor: Anežka Jakubcová

Evropský den obětí trestných činů každoročně 22. února připomíná podpis Charty práv obětí ve Velké Británii v roce 1990. Má zvýšit povědomí o právech a potřebách obětí a vyjádřit jim podporu. Kdo oběti jsou, jak se vyvíjí pomoc a přístup k nim? Diskutovali jsme o tom s por. Davidem Chaloupkou z Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje a Vladimírem Vedrou, vedoucím brněnské poradny organizace Bílý kruh bezpečí, která se věnuje pomoci obětem kriminality.

Podle Chaloupky eviduje Policie ČR za loňský rok přibližně 153 tisíc trestných činů. Charakter je různý, od násilné činnosti po hospodářskou, počty za posledních 20 let významně klesají. To může být způsobeno přesunem z ulic do virtuálního internetového prostoru, kde je kriminalita více skryta. Množství obyvatel, kteří se za svůj život s trestnou činností setkali v roli oběti nebo jejího blízkého, lze zjišťovat jen velmi obtížně. "Takřka polovina klientů nás kontaktuje ještě před oznámením trestného činu na policii, mluvíme o latentní trestné činnosti. Vedle oznámených trestných činů je potřeba vnímat ty neoznámené, zejména u některých typů trestných činů, jako je znásilnění, " říká Vedral a upozorňuje, že je tak dosah kriminality větší, než uvádí statistiky.

Pomoci obětem trestné činnosti se vedle policie a Bílého kruhu bezpečí věnují instituce a neziskové organizace různého charakteru, např. Mezinárodní vězeňské společenství nebo Probační a mediační služba. Každý z těchto subjektů má jinou primární roli, oběť je ale na prvním místě. "I pro nás je oběť na prvním místě, proto se snažíme odhalovat trestné činy a postihovat pachatele. Je ale jasné, že organizace, které se věnují jenom obětem, na ně mají více času," uvádí por. Chaloupka s tím, že přístup policie k obětem se stále vyvíjí, aby byl pro ně co nejméně stresující a nedocházelo k tzv. sekundární viktimizaci (druhotná újma poškozeného během vyšetřování trestného činu). Zmiňuje např. speciální výslechové místnosti, které vytvářejí dojem obývacího pokoje, tedy příjemnějšího a bezpečnějšího prostředí.

Proč každá oběť potřebuje něco jiného? A jaké stereotypy přetrvávají v povědomí většinové společnosti o obětech i kriminalistické práci? Poslechněte si debatu ve druhé části úterního pořadu 13+.