B. Fliedr o Janu Konzalovi: Chtěl církev, která se stará víc o druhé, než o sebe

Jan Konzal se hlásil k vizi církve, která se v některých bodech začíná naplňovat za pontifikátu papeže Františka, vyjádřil Bob Fliedr: "Byla to vize, která se snažila promýšlet a žít církev, jež se stará víc o druhé, než o sebe. Církev, která nabízí přístřeší i těm, co s ní nesouhlasí. Církev, která miluje mateřsky, tedy nepodmíněně. Takové věci k němu patřily a v mých očích ho profilovaly a činily prorokem moderní doby," řekl publicista. Připomněl, že Jan Konzal o sobě mluvil jako o člověku, který vyrostl jako "bigotní katolík". Jeho myšlenkový vývoj podle Boba Fliedra souvisel s autenticitou a intelektuální poctivostí. "Byl to člověk, který se nespokojoval se šablonovitým řešením. Když jsem mu položil otázku, vždycky jsem viděl, že se na ni snaží věrohodně odpovědět. Že slyší, na co se ptám, nemá žádné předpřipravené odpovědi. V tom jsem viděl jeho devizu a myslím, že na tomto přístupu byl postaven jeho myšlenkový a celostně lidský růst."

Po roce 1989 patřil Jan Konzal nesouhlasil s normami, které stanovovaly způsob začlenění duchovních skryté církve do veřejné katolické struktury, v jeho případě podmínečné vysvěcení na jáhna, protože s potvrzením kněžského svěcení ženatých mužů normy nepočítaly. "Bylo to pro něho hodně těžké, ale myslím si, že nezahořkl a vztah s Miloslavem Vlkem to fatálně nepoznamenalo a zůstali přáteli. I to podle mě činilo postavu Jana Konzala mimořádnou a velikou, když pod tlakem těchto událostí dokázal přijmout pro sebe nemilý vývoj," řekl Bob Fliedr se zmínkou tehdejšího českobudějovického biskupa, pozdějšího pražského arcibiskupa a kardinála, který s biskupem Antonínem Liškou řešil Konzalovu situaci. Úvahy se týkaly například zřízení osobní prelatury, pod kterou by spadali lidé ze skrytých struktur. Jan Konzal po roce 1989 spoluzakládal Institut ekumenických studií, spolupracoval s různými periodiky, věnoval se také lidem se vztahovými problémy, kněžím, kteří odešli ze služby či rozvedeným a znovusezdaným křesťanům. "Dělal to, kde se cítil být užitečný. To se týkalo jak pedagogické a publicistické, tak i pastýřské činnosti. Byl známý tím, že se věnoval lidem, kteří se v církvi ocitli na okraji," popisuje Bob Fliedr.

V charakteristice Jana Konzala, která se objevila v jeho nekrolozích, zaznívá i obrat "milý společník". "Vnímal jsem ho jako člověka, se kterým musí být druhým lidem z principu dobře, protože umí naslouchat, umí autenticky odpovídat na položené otázky, má smysl pro humor, dokáže odlehčit situaci, kdy je to potřeba, má rád své nejbližší, svou manželku v první řadě. Člověk, který kolem sebe šíří pozitivní atmosféru, dokáže tišit rány těch, kteří za ním přicházejí," uvedl Bob Fliedr.

Celý rozhovor uslyšíte v závěrečné části pondělního vydání 13+. K poslechu je v audioarchivu a podcastových aplikacích.