Sváteční slovo kardinála Duky: Po očekávání přichází radost

Milí posluchači,

protože se na vlnách Radia Proglas obracím jistě především k věřícím, nemusím připomínat čím je a čím by pro nás měla být adventní doba. Je nejen počátkem nového liturgického roku, ale především duchovní přípravou na Vánoce, podobnou době postní, která nás vede k Velikonocům. Však také i společná barva – fialová – tomu odpovídá, stejně jako absence zpěvu Sláva na výsostech Bohu při mši svaté. O to radostněji si tento chvalozpěv zazpíváme při půlnoční mši, kdy budeme slavit připomínku prvního příchodu našeho Spasitele. Jeho příchod – odtud slovo advent – ale ještě znovu čekáme. A to je druhá rovina adventu. Již několikrát jsem psal o světovém unikátu – rorátech, ranních zpěvech, které v naší zemi zpíváme již od doby Karla IV.

        Tentokrát bych ale chtěl vaši pozornost obrátit i na některé další, možná méně známé detaily. Biblickou zprávu, často umělecky zobrazovanou, o vyhnání z ráje si dovedeme živě představit, kdy Adam s Evou jsou oděni ve fíkové listy, aby zakryli svou nahotu. Možná už méně víme o tom, proč „ovoce stromu poznání“ je u některých středomořských národů právě fík, zatímco u nás je to jablko. Nejen, že v našich podmínkách moc fíků nerostlo, ale prý záměna s jablkem je vinou latinského textu, kdy slovo jablko a zlo se sobě podobají.

        Biblický advent se odehrával v době prvních velikonočních žní, platilo pozvání k hodům s Abrahámem na horu Sion, lidé si tvořili odění z fíkových listů.  Jistě bychom nalezli i spojitosti se sedmi pahorky Říma a sedmi návršími Jeruzaléma.

        Dnes však hledáme především duchovní hloubku proměny. Jsme vyzýváni k novému životu, protože jednou bude nové nebe i nová země a my bychom v něm měli přebývat. Nový život znamená odvrácení se od zlého a obrácení se k dobrému, tedy k Bohu samotnému. Výzva k bdělosti, protože náš Pán přijde nečekaně, nás staví do pozice těch, kdo neumdlévají, neoddávají se pohodlí. Berme advent tedy jako novou šanci k vlastní proměně, k těsnějšímu následování Krista. Vánoční dárky pak budou symbolem ochoty darovat sebe samé, svůj čas, své síly, obdarovat naše nejbližší, podobně, jako to učinil Kristus, když za nás za všechny daroval svůj život, aby nás vykoupil.

        Procházejme tedy adventem ne se zkormoucenou tváří, ale s radostnou nadějí a těšením se na chvalozpěv znějící o Vánocích. Chvalozpěv, který velebí našeho Boha a vyzývá nás k dobré vůli vůči všem.

 pro Radio Proglas Dominik Duka.