Komentář týdne: Istanbulská úmluva pohledem právničky

Istanbulská úmluva – celým názvem: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je mezinárodní smlouva prosazující nulovou toleranci k tomuto typu násilí.

Úmluva byla přijata Výborem ministrů rady Evropy dne 7. 4. 2011. Dne 14. 3. 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko[1], ke kterému se k březnu 2017 připojilo dalších 21 států.  22 dalších států, včetně ČR[2] ji zatím podepsalo. Předpoklad ratifikace ½ 2018.

Protože se jedná o mezinárodní smlouvu, bude mít Úmluva po ratifikaci své místo v našem právním řádu dle čl. 10 Ústavy. Mezinárodní smlouva tak nemá vyšší právní sílu než zákony, ale aplikační přednost. Při rozhodování soudů tedy platí, že soudce je vázán nejen zákonem, ale i mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

Podstatou Istanbulské úmluvy je prevence násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů takového násilí. Protože odborné výzkumy prokázaly, že určité role a modely chování mohou vést k tomu, že násilí vůči ženám je považováno za přijatelné je jejím cílem též snaha ovlivnit smýšlení i cítění jednotlivce a obrací se tudíž na všechny členy společnosti, obzvláště pak na muže a chlapce, s výzvou ke změně postojů a zažitých stereotypů, odstranění popírání a toleranci násilí na ženách, které vede k jeho přiživování.

Průlomové aspekty úmluvy

Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Znamená to, že státy se budou muset zodpovídat, pokud nebudou na toto násilí adekvátně reagovat.

Úmluva zavádí soubor průlomových definic trestných činů, například mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucená sterilizace. To znamená, že státy budou povinny do svých právních systémů zabudovat závažné přečiny, jež tam předtím neexistovaly.

Úmluva vyzývá veškeré relevantní státní orgány a služby, aby se zapojily do řešení problému násilí proti ženám a domácího násilí koordinovaně. Znamená to, že by úřady a nevládní organizace neměly jednat na svou pěst postupovat ev spolupráci.

Co úmluva od států vyžaduje?

Prevenci

• změnu postojů, tradičních rolí pohlaví a stereotypů, díky nimž je násilí vůči ženám akceptovatelné;
• proškolení odborníků, kteří pracují s obětmi;
• zvyšování povědomí o různých formách násilí a jejich traumatizující povaze;
• zahrnutí učebních materiálů týkajících se problematiky rovnosti do učebních osnov na všech stupních vzdělávání;
• spolupráci s nevládními organizacemi, médii a se soukromým sektorem ve snaze oslovit nejširší veřejnost.

Ochranu

• vytvořit specializované podpůrné služby, jež budou obětem a jejich dětem poskytovat lékařskou pomoc a psychologické či právní poradenství;
• zajistit dostatečné množství dočasných útulků a zavést bezplatné nepřetržité telefonní linky důvěry.

Stíhání

• zajistit, aby násilí vůči ženám bylo považováno za trestný čin a náležitě trestáno;
• zajistit, aby pro žádný násilný čin nemohly být přijatelné výmluvy na kulturu, tradiční zvyky, náboženství nebo takzvanou “čest”;
• zajistit, aby v průběhu vyšetřování a soudního řízení měly oběti možnost využít speciálních ochranných opatření;
• zajistit, aby orgány zajišťující dodržování zákona reagovaly na žádosti o pomoc bez prodlení a nebezpečné situace dokázaly adekvátně zvládnout.

Monitorování

V zájmu důsledného naplňování úmluvy vytvořit specifický monitorovací mechanismus. Skupina odborníků (tzv. GREVIO) bude dohlížet na to, aby stát postupoval v souladu s úmluvou, a zajistí tak její dlouhodobou efektivitu.

Koho se úmluva týká?

Úmluva se vztahuje na ženy a dívky ze všech společenských vrstev, bez ohledu například na jejich věk, rasu, náboženství, sociální původ, migrační status či sexuální orientaci. Úmluva rovněž apeluje na státy, aby stejná opatření vztáhly i na jiné možné oběti domácího násilí, například muže, děti či starší osoby.

Jakých skutků se úmluva týká?

Úmluva uvádí přehled závažných trestných činů. Trestní a jiný právní postih by měl být zajištěn u následujících skutků:

• Fyzické týrání; 
• Psychické týrání;
• Nebezpečné pronásledování (stalking);
• Sexuální násilí, včetně znásilnění;
• Sexuální obtěžování;
• Vynucený sňatek;
• Mrzačení ženského genitálu;
• Vynucený potrat a vynucená sterilizace.

Tímto se dává jednoznačně najevo, že násilí vůči ženám a domácí násilí nejsou soukromou záležitostí. Naopak, pro zdůraznění obzvláště traumatizujícího dopadu trestných činů páchaných v rámci rodiny je možno pachateli uložit přísnější trest, jestliže je obětí manžel(ka), partner(ka) nebo jiný člen rodiny.

Nepochopení ze strany veřejnosti

Jakkoli je úmluva významným prvkem v prosazování lidských práv, bývá nepochopena ze strany některých skupin veřejnosti, jejichž interpretace obsahu hovoří o zavedení genderové ideologie do škol a podobně. Dané rozhodně není ani účelem ani cílem této mezinárodní úmluvy, která je důležitým právním dokumentem, jímž Rada Evropy aktivně bojuje proti nepřípustnému násilí na ženách.

Veronika Ježková pro Radio Proglas

květen 2018

[1]  platnost 1. 8. 2014 poratifikaci 10 státy

[2] Dne 2. 5. 2016