Adventní fejeton Kateřiny Koubové

Vysíláme v sobotu 17. prosince 2016 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Mám radost. Není to proto, že mám vymyšlené dárky nebo že se nám v redakci podařilo už takřka uzavřít vánoční dvojčíslo plné povznášejících textů výborných autorů. Mám prostě radost. Ale hodí se to dnes říkat? Navzdory všem konspiračním teoriím, které jsou teď v kurzu, navzdory všem, kdo nám nahánějí strach a míní, že se naopak máme bát a mstít a zavřít doma?

Vždycky jsem častěji viděla pověstnou sklenici z  půlky plnou než poloprázdnou. Byl však jeden rok v mém životě, docela nedávno, který mě optimismu mohl nadobro zbavit. Každý měsíc na nás dolehla nějaká rána, do té doby nikdy nezažitá. Špatné zprávy, nemoci, zloději, smrt blízkého – vyberte si, vesměs se trefíte.

Od té doby se na svůj život dívám s větším nadhledem. Z výšin, které jsou blíže Věčnosti. Když stojím před velkou zkouškou, velkým úkolem, řeknu si: „To je zajímavé, tímto mám taky, Pane, projít? Dobře, ale jen s Tebou.“ Chytnu se a jdu. I tento rok přinesl spoustu překvapení včetně těch nepříjemných. Každá situace má však mnoho úhlů a některé jsou jako diamant. V každé se snažím najít, jak mě posune dál. Ideálně blíže Bohu

A je to tak se vším. I s tématy, která hýbou společností. Například restituce. Kolik kritiky se na církev opět sneslo, kolik lží lidé vypouštějí, aby se zabetonovali ve svých pozicích a zdůvodnili si, že dělají dobře, když nevěří. I tady je však prostor pro radost. S pozvolným návratem ukradeného majetku pronikne do zdejšího podnikání po krůčcích to, co chybělo v divokých 90. letech a co vlastně chybí dosud. Církev totiž musí podnikat eticky. Má šanci vrátit do naší společnosti přístup, kterému jsme odvykli. Bankéři a ekonomičtí poradci se diví: dosud jsme pomáhali podnikatelům v ročních plánech, teď se po nás žádá myslet na 50 let dopředu!? Tak totiž hospodaří ten, kdo se stará o generace, jako mnohé šlechtické rody, jako ti, kdo nežijí jen od voleb k volbám nebo od čtvrtletí do čtvrtletí kvůli ceně akcií.

Moje radost se rozrůstá i jinde. Mnoho přátel se začalo zajímat o advent, o roráty. Tuší, že je to nabízí nejen romantiku, ale i to, co jim svět obchodních domů a předčasných koled nemůže dát. Ostatně, všimli jste si, že těch koled v době adventní přeci jen trochu ubylo?

Mít radost je možná bláznovství, ale mě v něm posiluje i to, že ji vidí ve své situaci i benediktini ve střední Itálii, letos dokonce dvakrát zasažení silným zemětřesením v samém srdci, v rodišti zakladatele svatého Benedikta, v Nursii. Lidé tam dosud přebývají ve stanech. Klášterní betlém spadl i s věží kostela, kde ho přechovávali. A benediktini začali na svou situaci nahlížet jako na vlastní Betlém, počátek toho nejlepšího.

O radosti s námi nedávno mluvil také francouzský kněz a mediální odborník Noël Choux, který velmi pomáhal českým křesťanům před revolucí i v době porevoluční. Řekl důležitou věc: My křesťané máme v médiích působit, a to ve všech, i v těch světských. Jsme-li totiž praví a pravdiví, naše zprávy nikdy neponesou poselství zániku a hrůzy, konečnosti času a beznaděje.

Samozřejmě nejsem slepá a hluchá. Všem se nám zastavuje srdce, když sledujeme strašné zprávy z Aleppa a jiných míst válek a nesvobody. Strašné zlo. Radost v tom těžko najít, jedině útěchu v Boží náruči a modlitbě. Útěchu, že všechno v Bohu vykvete, že útěcha a radost proniknou srdce.

Kateřina Koubová

pro Radio Proglas, prosinec 2016