Před 15 lety odešel na věčnost Anastáz Opasek
Před 15 lety, 24. srpna 1999, zemřel Anastáz Opasek, arciopat benediktinského kláštera v Praze-Břevnově a zároveň jeden z nejvýznamnějších církevních představitelů v Čechách.
Tento teolog, básník a literární historik se narodil ve Vídni. V roce 1919 se jeho rodina vrátila do Čech. Maturoval na reálném gymnáziu v Kolíně a již v říjnu 1932 vstoupil do benediktinského noviciátu a přijal řeholní jméno Anastáz. Po studiích teologie v Praze a na Institutu sv. Anselma ve Vatikánu byl v roce 1938 vysvěcen na kněze Římskokatolické církve. V dubnu 1947 jej zvolili šedesátým opatem břevnovského kláštera.
Po komunistickém puči na něj čekalo vykonstruované obvinění ze špionáže ve prospěch Vatikánu. V září 1949 byl zatčen a v prosinci 1950 odsouzen za údajnou velezradu a špionáž na doživotní. Po amnestii v květnu 1960 byl sice osvobozen, nemohl však vykonávat kněžskou činnost.
Pronásledován komunistickým režimem uchýlil se do dvacetiletého exilu v bavorském Rohru. V květnu 1990 se vrátil zpět do Prahy a podílel se na obnovení činnosti břevnovského kláštera, který v roce 1993 dovršil tisíc let svého trvání a dočkal se povýšení na arciopatství. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
V Rohru se podílel na vzniku katolické laické organizace Opus bonum (Dobré dílo), která organizovala různé semináře a vydávala v Československu zakázaná literární díla. Psal tu též meditativně laděnou poezii (básnické sbírky Obrazy, Život upřený do středu a Podvečerní hudba) a spolupracoval na vzniku svých memoárů, které vyšly v roce 1992 pod titulem Dvanáct zastavení. Na ně v roce 1995 navázalo volné pokračování s názvem Dobré dílo Anastáze Opaska.
Zdroj: ČTK
