Poznámka: Savčenková ukázala, že Putina lze přimět k ústupu
Ukrajinská letkyně a poslankyně Nadija Savčenková se z ruského vězení vrátila mnohem dříve, než určil nedávný Západem kritizovaný rozsudek. Okolnosti jejího osvobození naznačují, jaké jsou možnosti demokratického světa ve styku s Moskvou.
Na svobodě se totiž Savčenková určitě neocitla v důsledku nějakého momentálního návalu jindy nevídaného humanitárního rozpoložení v Kremlu. Šlo jistě o racionální úvahu, která vedla Vladimira Putina k rozhodnutí ukončit celou záležitost raději teď za cenu velkých ztrát, než ji mít neustále na talíři s jasnou perspektivou, že více z uvězněné Savčenkové těžit nelze. Že Rusko v tomto obchodě zaplatilo více než Ukrajina, je zřejmé - protihodnotou jsou dva ruští důstojníci, zřejmě nijak prominentní, aby se jejich propuštěním Kyjev za stávajících okolností pošpinil, a zároveň natolik vojenští, aby připomněli ne tak dávnou Putinovu lež, že Rusko rozhodně do sousedního státu příslušníky své armády neposílá. Je tu také ta soudní fraška, která rozhodla o údajných zločinech Savčenkové - snad ani nešlo názorněji ukázat, jak si sama Moskva své justice cení (na tom nic nemění ani přidaná informace, že se měl Putin setkat s pozůstalými po novinářích, na jejichž smrti měla mít Ukrajinka vinu ...).
Kdo ví, jak se Nadija po návratu do vlasti sžije s některými prvky domácí politiky a jaké místo ve společnosti najde - zkušenosti posledních let z Ukrajiny ukazují, že hranice mezi pozicí národního hrdiny a vyvrhele je obzvlášť tenká. V každém případě její kauza ukázala - s velikým přispěním obrovské osobní statečnosti Savčenkové - že ani zdánlivě beznadějný pád do politicko-propagandisticko-justičního soukolí nynějšího ruského režimu nemusí mít jednoznačně špatný konec. Stačí vyvinout úsilí, aby vládce Kremlu naznal, že se mu v dané záležitosti nevyplatí trvat na svém.
Filip Breindl
