P. Balík: Setkání v Krakově je signálem naděje pro znejistělý svět

Jak zatím hodnotíte přípravný týden, který zde v klášteře proběhl?

Prožili jsme tady pár dní ve velkém společenství. Mladí lidé, kteří přijeli do přípravných týmů, opravdu pochopili, že tady nejsou jen od toho, aby makali, ale také aby se společně modlili a v lásce budovali rodinu, která se teď rozšíří o mnoho tisíců dalších. Prožili jsme tu čas intenzivní práce, ale také hlubokého společenství. Každý večer jsme měli mši svatou, po ní bylo sdílení a mnoho mladých přicházelo, aby hovořili o tom, co prožívají s Pánem, zpovídalo se, byl to opravdu krásný čas.

Proč vlastně fungují tyto národní skupinky, když jde o celosvětové setkání, o mezinárodní akci? Není to uzavření se do sebe?

Ten týden Světového setkání mládeže má dvě základní části, a to dopolední katecheze a mše svaté, které probíhají v národních skupinách, a odpolední mezinárodní program s řadou nabídek. Protože my Češi bydlíme v dosahu kostela, nabízíme v českém centru ještě společnou večerní modlitbu. Letos je to ještě trochu jiné v tom, že ve středu jsme využili nabídku organizátorů, abychom šli všichni společně na pěší pouť do Lagiewnik s poutními místy svatého Jana Pavla II. a s bazilikou Božího milosrdenství. Přesunuli jsme kvůli tomu obvyklou středeční katechezi na úterý.

Co by si z této fáze měli čeští poutníci odnášet do velkého společenství během víkendového programu, kterým setkání vyvrcholí?

To velké společenství se v závěrečném víkendu vyznačuje zvláštní atmosférou, přítomností papeže. Je to určitý vrchol celého setkání, ale to podstatné se ve skutečnosti děje v týdnu v národních centrech. Jde o zpověď, osobní modlitbu, tichou adoraci, kterou umožňujeme v bazilice kláštera českým poutníkům i návštěvníkům zdejšího programu. Bude se zde zpovídat a řekl bych, že tady je zázemí k tomu, aby ti mladí lidé během týdne prožili to osobně nejdůležitější. Máme zkušenost z minulých setkání, že mladí lidé, i když jsou osloveni papežem a přijeli sem také kvůli němu, prožívají to nejcennější, totiž osobní setkání s Bohem, právě během těchto dnů.

Co byste z dějiště setkání v Krakově popřál posluchačům Proglasu?

Přál bych jim, aby setkání sledovali, nejenom se za něj modlili, a prostřednictvím televizních nebo rozhlasových přenosů zakusili i něco z radosti a naděje. I my věřící se někdy díváme pesimisticky na to, co se děje ve světě, vidíme jen zlo a nevíme, co s ním. Tato setkání dávají signál naděje, že stavíme-li svůj život na Kristu, svět se opravdu mění a problémy, které se zdají být neřešitelné, je Bůh schopný vyřešit. Proto je také důležité toto setkání, abychom celému světu vydali signál naděje a znovu připomněli svým životem a tím, co tady prožijeme, že kdo staví na Kristu, řeší problémy. Věřím, že i prostřednictvím sdělovacích prostředků lze prožít něco z toho, co nám zde Pán chystá.