Komentář z archivu: Příklady svatých papežů táhnou

Komentář z archivu: Příklady svatých papežů táhnou
29. dubna 2016 Události, Komentář týdne Autor: Filip Breindl

Na pátou dubnovou sobotu jsme vybrali komentář z archivu, který připomíná druhé výročí svatořečení papežů Jana Pavla II. a Jana XXIII. Připravil ho bývalý český velvyslanec u Svatého stolce Pavel Jajtner, vysíláme v sobotu 30. dubna 2016 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Exempla trahunt – příklady táhnou.

 

Nadcházející svatořečení papežů Jana XXIII. a Jana Pavla II. je příležitostí pro povolanější, aby mluvili a psali o těchto velkých mužích, kteří dokázali ovlivnit běh dějin. Jejich zápasy a zásluhy o lepší příští Církve a světa jsou a budou nevyčerpatelným tématem pro historiky, badatele, umělce i filmaře. 


Přesto chci věřit, že i toto mé prosté osobní svědectví může přispět k úplnosti obrazu těch, kdo nám, bloudícím a váhajícím, ukazují cestu:


Píše se podzim roku 1978. Vesnička na Vysočině. Je nám kolem třiceti, máme tři děti, žijeme velmi skromně, nemáme vlastní byt a naší pozemskou budoucností v reálném socialismu je černá díra. Přesto máme naději: tiskneme každý večer ucho k amplionu Radia Vatikán. Dnes, 16. října, slyšíme neuvěřitelnou zprávu: právě byl zvolen papežem Karol Wojtyła z Krakova, Polák a Slovan. Jeho první slova jsou: „Nebojte se!“ Zatím jen tušíme, že to jsou ta slova, která jsme potřebovali slyšet. Je to jako blesk uprostřed noci!


Píše se duben 2003. Netušené se stalo skutkem: smím zastupovat Českou republiku u hlavy Svaté církve římské. První audience. Švýcarský gardista s halapartnou vzdává celé naší skupině čest, žádný předpokoj, žádné čekání. Vstupujeme do jednoduše zařízené místnosti. Jedinou výzdobou je kříž a obraz rybáře Petra kráčejícího po vlnách Galilejského moře. Svatý otec Jan Pavel II. nás očekává na vozíčku. Těžce zkoušený chorobou, vězeň svého těla. Přesto vstává. Přistupuji k němu a podávám mu ruku. Stisk jeho ruky je srdečný a pevný. Pohled zkoumavý. Říkám připravenou větičku o tom, jak mě těší, že se mohu osobně setkat s člověkem, který tak významně ovlivnil světové dějiny a přinesl nám svobodu.


Svatý otec usedá se šibalským pohledem přimhouřených očí. V těch očích je všechno: síla jeho charismat, otcovské pochopení i tíha odpovědnosti za budoucnost této nemocné planety. „Můžeme mluvit česky,“ říká se širokým úsměvem. Hned je to jiné: především jen v mateřštině lze v plnosti vyjadřovat city. A pak: silná symbolika, připomínka společného slovanství.


Rozhovor to nikdy nejsou jen pouhá slova, ale i výraz tváře, pohled do očí a řeč těla. Nemůže být dlouhý. Tak jako i toto mé vzpomínání. Ale papežova tehdejší slova na rozloučenou si dodnes nesu v srdci: „ Ze všeho nejvíce potřebujeme návrat ke svým křesťanským kořenům. To je důležitější než blahobyt. Je třeba stavět na tom, co přetrvalo a trvá. Společně lze vykonat více dobra“.


Píše se druhý duben 2005, na náměstí svatého Petra ve Vatikánu padají stíny soumraku. Tiše přicházejí zástupy. Své zraky upírají ke dvěma oknům třetího patra Apoštolského paláce, z nichž se do temnoty pozdního večera line světlo. Jan Pavel II., poutník na zemi, biskup římský, služebník služebníků Božích, umírá. Vždy na svém místě:  i ve zkoušce nejtěžší, vždy věrný tomu, čemu zasvětil celý svůj život. Zástup to ví. Zástup je s ním. Rozumí naléhavému vzkazu statečného muže Božího, jenž jej jako tehdy, před více než šestadvaceti lety, dnes ale mlčenlivě, přesto však pevně a slavnostně vyzývá: „Nebojte se!“


Píše se duben 2014, zástupy, které před devíti lety spontánně žádaly okamžité prohlášení Jana Pavla II. svatým: „Santo subito!“,  se dočkaly: statečný muž s pověstí svatosti, opravdový pontifik - to jest stavitel mostů - a do značné míry i mučedník pro Krista - bude již zítra svatým slavnostně prohlášen.


A s ním i dobrý papež Jan, který dobrotou srdce a láskou, nejvyšším přikázáním, ukazoval v temnotách studené války světu naději a unavené Církvi nalil do žil novou krev.


Co to znamená pro nás, bloudící a váhající, tady a teď? Nejsme sami. A zatímco Boha nikdo nikdy neviděl, mohli jsme vidět je a můžeme se učit se od nich. Viděli a došli dál, vydali pravdivé svědectví svými životy, jejich příklady táhnou a jejich přímluva je mocná.

DG Pavel Jajtner, duben 2014

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony