Komentář týdne: Proč je 28. říjen dodnes státním svátkem?

Komentář týdne: Proč je 28. říjen dodnes státním svátkem?
25. října 2012 Komentář týdne, Události Autor: Filip Breindl

Prof. František X. Halas, církevní historik a bývalý československý a český velvyslanec u Svatého stolce, připravil pro Radio Proglas komentář věnovaný Dni vzniku samostatného československého státu. Úvahu vysíláme v sobotu 27. října 2012 v 7.30 a 18.05 a opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

            Proč je 28. říjen dodnes státní svátek?
 
            Sama tato otázka poukazuje na jednu zcela podstatnou vlastnost tohoto svátku. Na jeho nesamozřejmost. V průběhu čtyřiadevadesáti let, která uplynula ode dne, který dodnes v České republice oslavujeme, prošlo jeho výročí několikerou proměnou. Poté, co byl 28. říjen po 19 let dnem plným slávy, při dvacátém výročí byly jeho oslavy pozastaveny, rok poté přímo zakázány, pak se několik let opět slavil, ale čím dál rozpačitěji, až nakonec po čtyřicet let totality svátkem v kalendáři sice zůstal, ale po většinu té doby pouze jako den znárodnění, a po jeho vzkříšení, jež následovalo po pádu totality, došlo velice brzy k tomu, že se o třetinu zmenšilo území, na němž je oficiálně oslavován.
            Ostatně ani v časech první republiky, kdy se 28. říjen slavil naplno, nebyl oslavován na celém území Československa stejně spontánně a radostně. Československé občanství tehdy nebylo ani zdaleka totožné s českou či slovenskou národní příslušností a v občanech mluvících německy, polsky či maďarsky, budily oslavy výročí nejspíš různě odstupňovanou hořkost. Válečná vichřice a to, co přišlo po ní, zjednodušila za cenu různých ukrutností národnostní pestrost našeho státu, ale některé problémy přetrvaly i pod pokličkou totality. A když místo jednoho státu máme od počátku roku 1993 na někdejším území Československa státy dva, dospěly věci ke stavu, v němž Slovensko 28. říjen jako státní svátek zrušilo, zatímco Česká republika jej oslavuje jako státní svátek nadále. A děje se tak proto, že toto datum je oprávněným symbolem rozhodujícího momentu současné historické existence české státnosti, pro niž je změna její formy z 1. ledna 1993 přes veškeren svůj význam skutečností druhotnou, zejména ve srovnání s faktem státnosti samým.
            Jinak by se dalo říci, že roku 1993 udeřila hodina pravdy a vyjevil se podstatný význam události, která na podzim roku 1918 vyčlenila z celku habsburské monarchie státní útvar, jenž realizoval do té doby stále zklamávané aspirace Čechů na to, co nazývali českým státním právem. Naprostá většina Čechů tehdy přináležela, aspoň podle matrik, ke katolické církvi. Zdálo by se tedy, že vznik Československa byl nutně rovněž realizací přání českých katolíků, přinejmenším jejich většiny. V podstatě tomu tak bylo, přesto změna státoprávních poměrů v naší vlasti způsobila české katolické církvi celou řadu problémů.
            Často se přitom soudí, že hlavním zdrojem těchto problémů byla velká a složitá osobnost, která je právem spojována se vznikem Československa na místě nejpřednějším, totiž Tomáš Garrigue Masaryk. Odpověď na otázku, jak tomu bylo ve skutečnosti  by si vyžádala důkladnou analýzu, na niž tu není čas. Místo ní nabídnu k jejich osvětlení jeden citát. Je z pamětí předního katolického politika z období monarchie i republiky, dr. Mořice Hrubana. Vypráví, že se jednou vracel vlakem z Vídně ze zasedání říšské rady spolu s několika poslanci, mezi nimiž byl též T. G. Masaryk a také jistý Dr. Rudolf Horský, farář od sv. Matěje v Praze. A ten se prý vyčítavě Masaryka otázal: „Proč, pane profesore, tolik proti nám, katolíkům útočíte?“ „Buďte rád, pane kolego, Vždyť byste duševně zhnili, kdybych vás neproháněl“, otevřeně vysvětlil Masaryk. A autor pamětí dodává: „Dal jsem mu v duchu za pravdu.“ Zdrojem Masarykovy nepřízně vůči katolické církvi nebyla jakákoli nenávist k náboženství, ale pouze averze vůči politické roli církve jako opory monarchického řádu. Ale i jako politický protivník byl čestný muž, k němuž mohli mít ideoví odpůrci úctu. A pokud bych měl z toho, co jsem uvedl, vyvodit důsledek pro dnešek, řekl bych, že český katolík může a má ctít Masarykovu památku, byť nesouhlasí s některými jeho názory, a stejně tak může oslavovat se svým národem výročí 28. října, i když se nemusí líbit vše, co se stalo toho dne a později bylo jeho důsledkem. Důležité je, že v obou případech převažují kladné položky vysoce nad zápornými.

František X. Halas

pro Radio Proglas, říjen 2012
 

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony