Komentář: Šance a úskalí křesťanů v krajských volbách

Šance a úskalí křesťanů v krajských volbách

 
Postoje k letošním krajským volbám může hodně ovlivnit kampaň sociální demokracie proti restitucím. Způsob vedení kampaně ukázal nálady v české společnosti vůči církvi a jejímu majetku a mimo jiné pootevřel také otázku aktivity křesťanů v levicové straně a jejich možnosti korigovat kritický postoj strany k církvi, který patří k levicové rétorice. Křesťanům tak zůstává základní důvod bytí v této straně její snaha udržovat sociální stát, byť její současné vedení je pravděpodobně podepsáno pod řadou korupčních afér. Paradoxně tak proticírkevní kampaň této strany může probudit spící voliče, kteří dají najevo svůj názor vůči této formě protestu proti restitucím.
 
Dalším živým letošním tématem je velká míra spolupráce lidovců se Stranou zelených a dalšími nezávislými subjekty. Spolupráce s dalšími lidmi, kteří ne vždy odpovídají všem našim křesťanským postojům může být vedena pragmatickým zájmem o lepší volební výsledek a může také být příležitostí pěstovat úmění spolupráce a kompromisu ve prospěch společného dobra, resp. ve prospěch boje s korupcí, kde by křesťané neměli být stranou. Samozřejmě je také řada lidí, která žádné kompromisy neuznává a podobají se tak křesťanům prvních staletí, kteří odcházeli na poušť, protože nechtěli mít nic společného s tehdejší společností. Dnes tito radikální křesťané neodcházejí na poušť, ale volí radikální postoje a ty prosazují téměř za každou cenu. Ukazuje se tak, že může být užitečné pravidlo zlaté střední cesty.
 
Tradiční dilema křesťana v politice je, zda stále ještě spolu s většinou sekulární společností chápe politiku jen jako boj o moc v regionu nebo také jako místo, kde má růst Boží království. Dějiny církve ukazují, že služba autority je náročný úkol i v církevních komunitách natož ve veřejném životě. Možná proto převládá obava z toho, co udělá svěřená moc s člověkem, který jde do politického kolbiště se svými ideály. Až příliš často slýchávám o tom, jak posty mění lidské charaktery. Je to něco jako virus pokušení moci, který nakazí zdravého člověka, a pokud nemá dostatečné obranné mechanismy, často podlehne. A tak se stává, že hodní lidé vyklízejí tento veřejný prostor a nechávají jej těm, kteří přetvářejí společnost k obrazu svému. Míra korupce a znechucení současné společnosti tak nabízí zrcadlo katolíkům a volá po větší aktivitě v zápase o charakter dalšího směrování naší země. Sociologové náboženství vnímají církve jako významné menšiny, které mohou ovlivňovat velká společenská témata, ale z různých důvodů tak nečiní.
 
Nebe na zemi nebude, ale každý z nás může ovlivnit to, jak bude vypadat vedení regionů po těchto volbách. Vždy je koho volit a čím více se zajímáme o politiky a ovoce jejich práce mezi volbami, tím více můžeme mít klidnější svědomí, že se snažíme vybírat co nejlepe z možností, které jsou nám nabízeny. Láska k bližnímu může mít i podobu porozumění snahám těch, kteří chtějí změnit poměry, a podle našeho obdarování je umět podpořit na jejich cestě. Naše modlitby mohou být též velkou pomocí při hledání Božího plánu pro jednotlivce i pro komunity, co Bůh od nás žádá v této oblasti. Modlitba za volby, politiky je sama o sobě záslužná, ale pokud chybí aktivita vyplývající z modlitby, může to vypadat jakoby v ČR Bůh povolával velmi málo katolíků k zájmu o politiku a správu věci veřejných anebo se neslyší Boží hlas kvůli svým zájmům a starostem. Kdyby i tato oblast měla kněze, kteří znají obtíže a pokušení služby politiků, mohla by se postupně vytvořit tzv. kategoriální pastorace podobným způsobem jako mají např. vojáci. Jak náročné bývají někdy dilemata voličů i politiků a jak by mohlo být velkou pomocí slovo vzdělaných kněží popř. poradních grémii, která by nabízela solidní komentáře a hodnocení trendů z křesťanského pohledu.

P. Josef Hurt