Komentář Pavla Jajtnera: Svoboda a vztahy

Svoboda a vztahy

Dnešní člověk chce stále více svobody. Každé její omezení ho irituje. Piráti silnic si vytvářejí svá pravidla. Kuřáci také. Ty, kdo vyžadují svobodu jen pro sebe, nezajímá, že je tu také svoboda těch druhých. Morálka a zákony nejsou pro značnou část naší společnosti užitečným klíčem k tomu,  jak dobře vycházet s druhými, ale protivnými omezeními.

Na druhé straně však lidé chtějí také dobré a trvalé vztahy.  Mezi svobodou, tak jak ji chápe dnes většina společnosti, a vztahy, po nichž touží každý, je nepřímá úměra. Čím více svobody, tím méně vztahů. Úplná svoboda jako možnost, dělat si v každé situaci, co si přeji nebo co chci, znamená úplnou absenci vztahů. Jediný vztah, který zbývá, je pak láska k sobě samému, egoismus bez hranic. Dobré je pak jen to, co je dobré pro mě. Peklo si lze představit jako svět plný egoistů.  Člověku ale není dobře samotnému. Nejen z pragmatismu, ale jednoduše proto, že opravdové lidství se naplňuje tím více, čím intenzívnější  a silnější máme vztahy ke svým blízkým.

Samota, nebo spíše osamělost, je určitým druhem chudoby. Bohatý člověk bez vztahů, je tudíž vlastně velmi chudý. Může trvat léta až desetiletí, než si tuto chudobu začne uvědomovat. V životě každého člověka takový moment přijde. Stáří nám postupně bere vše. Není snadné se s tím smířit a naučit se stárnout. Známe to ze své zkušenosti: osamělost a opuštěnost ve stáří dohání mnohé, i bohaté a slavné, až k zoufalství a nezřídka i k sebevraždě.

Navázat vztah, připoutat se k někomu, znamená vzdát se neomezené možnosti, dělat si, co chci. Už tu nejsem jenom já a mé zájmy. Je tu i ten druhý, který touží po štěstí. Být milován je těžko možné pro toho, kdo sám nemiluje. Láska znamená rovnováhu mezi braním a dáváním. Je tedy současně obětí té neomezené svobody, jak ji dnes chápe většinová společnost. Je to však ztráta jen zdánlivá. Náhradou je nám nejen radost, kterou nacházíme v hodnotných, trvalých a nesobeckých vztazích, které je možno nazývat láskou, ale také ve vědomí, že v těžkých životních situacích, zejména při ztrátě životních jistot a zdraví, kdy peníze nepomohou, se máme o koho opřít. Dobré vztahy pomáhají překonat životní krize. Absence vztahů v časech nepohody může naproti tomu končit tragicky.

Je nesporné, že první vztahy se vytvářejí v rodině. Maminky se zpravidla neomezeně obětují pro své děti. Zeptejme se jich, zda je jim to zatěžko. Až na výjimky naši otázku nepochopí a budou ji pokládat za absurdní. Přitom mateřství a péče o malé děti znamenají takřka úplnou ztrátu té svobody, která se stala pro dnešního člověka idolem. Možná proto přibývá žen, které mateřství odmítají ve jménu své osobní svobody, ve jménu svého já.

Jsou tu také otcové. Jejich úloha je neméně důležitá. I oni se dokáží pro svou rodinu příkladně obětovat. Děti je vnímají s přibývajícími léty stále silněji. Jejich příklad přebírají. V určité životní etapě dětí jsou pro ně tátové nezastupitelní.

Nelze opomíjet také velkou rodinu jako vícegenerační společenství. Vztahy mezi vnoučaty a prarodiči jsou obrovským vzájemným obohacením. Škoda jen, že model velké rodiny v trvalém společenství, jak jej známe z naší selské minulosti, už je spíše vzácností.

Rodina je tedy nenahraditelnou školou vytváření a udržování vztahů. Bez nesobecké lásky, bez schopnosti myslet na druhé, bez ochoty si vzájemně pomáhat se žádná rodina nemůže udržet. Rozpad rodiny znamená těžkou ránu především pro děti, které v jejím důsledku mnohdy ztrácejí schopnost důvěřovat, mít rády a vnímat schopnost vytvářet dobré vztahy jako to nejdůležitější pro spokojený život.

Už jako dítě jsem čítával nad našimi dveřmi Boží požehnání, které nechybělo v žádné domácnosti z těch, které jsem tehdy znal: „Kde víra, tam láska, kde láska, tam Bůh. Kde Bůh přebývá, tam nouze nebývá.“ Jako křesťané usilujeme o následování Krista, který učinil lásku nejvyšším přikázáním. Mějme proto na paměti, že láska a svoboda se nevylučují, ale doplňují. Mějme na paměti, že první a nejdůležitější školou lásky a lidskosti je dobrá a úplná rodina.

D.G. Pavel Jajtner, září 2014