Komentář k papežské rezignaci: Výraz síly, nikoli slabosti

Jistě se objeví řada spekulací a zaručených zpráv, proč Benedikt XVI. ze svého úřadu odchází. Bylo by ale nespravedlivé římskému biskupovi podsouvat jiné důvody než ty, které sám uvedl - "po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu. Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou. Nicméně, v dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil, kterých mi v posledních měsících ubylo natolik, že musím uznat svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen." Tato slova 85letého papeže, jenž ve službě církvi prožil prožil přes 60 let života, nejsou výrazem slabosti a poraženectví, ale velké duchovní síly sledující prvořadý prospěch církve, a také víry ve schopnost tohoto společenství najít pod vedením Ducha svatého nového papeže, člověka modlitby, služby i víry, jenž s novými silami naváže na dílo Benedikta XVI. a jeho předchůdců. Ani srovnávání současného papeže s Janem Pavlem II., jenž dovedl svůj pontifikát až k neopakovatelnému svědectví utrpení a smrti, by nebylo férové - každý z nich se nacházel v jiné osobní situaci, v odlišných okolnostech, dokonce i v trochu jiném světě let 2005 a 2013. Zjevné překvapení pociťované po zveřejnění zprávy by tedy nebylo vhodné transformovat do pochybností, ale spíše do úcty a vděčnosti nejen za téměř osmiletý pontifikát, ale i za toto jedinečné a neopakovatelné svědectví.

Filip Breindl