Glosa kardinála Duky: Polsko a jeho víra

15. dubna 2016 Události, Komentář týdne Autor: Filip Breindl

1050 let polského křesťanství je tématem aktuální glosy pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duky. Vysíláme ji v sobotu 16. dubna 2016 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Vážení posluchači Radia Proglas,

Nedávno jsem měl krásnou příležitost k setkání s představiteli polského státu a také s poznaňským metropolitou arcibiskupem Stanislawem Gadeckým, který je předsedou Polské biskupské konference. Společně jsme si připomenuli 1050 let křesťanství v Polsku.

Když jsme za minulého režimu jezdívali do Polska do dominikánského kláštera v Krakově, byli jsme náhle jako v jiném světě. Jako by každý třetí člověk na ulici byl kněz, řeholník, nebo sestřička. I život v Krakově se více podobal Západu, ne snad nabídkou zboží, ale stylem, přemýšlením, setkáními intelektuálů, harcerů, kulturním životem. Poznávali jsme, jak je v Polsku spjata katolická církev s národem. To, co v historii národ ohrožovalo, či přinášelo jiné myšlenky bylo Německo a jeho protestantství či Rusko a jeho pravoslaví. Pro nás toto propojení a soulad hrdého národa a katolické církve byl něčím zcela novým. Teprve když člověk začne studovat dějinné souvislosti, vidí, jak se vše vyvíjelo a jak i náš národ byl po staletí úzce propojen s osudem národa polského.

Setkání na památku pokřtění Polska se uskutečnilo v bazilice sv. Jiří, v chrámě, který postavil dědeček kněžny Doubravky, kníže Vratislav, otec svatého Václava a jejího otce knížete Boleslava I., a odpočívá zde svatá Ludmila, její prababička. Doubravka, apoštolka Polska nám připomíná křest polského národa, tak jako svatá Ludmila připomíná křest mé vlasti. 

Je to také bazilika prvního kláštera v naší zemi, kde byla první abatyší ctihodná Mlada, Doubravčina sestra, která může být považována za zakladatelku pražského biskupství, tedy stolce sv. Vojtěcha, patrona Polska. Byla to ona, která vedla poselství a jednání v Římě jménem českého knížete svého otce Boleslava I.

Můžeme vidět, jak úzké a důležité byly vzájemné česko-polské vztahy od počátku naší historie. Volba přijmout křest, měla stejný důvod jak v případě knížete Bořivoje, chotě sv. Ludmily, tak i knížete Měška I., chotě kněžny Doubravky.

Slovo křest ve slovanských jazycích je odvozeno z latinského crux, (či v němčině Kreuz). Přijetí křtu znamenalo pro naše slovanské národy přijetí vyšší kultury a civilizace. Příchod kněžny Doubravky do Polska znamenal i rozhodující krok v důsledku křtu, kterým bylo Polsko začleněno do společenství křesťanské kultury evropských národů. Symbolická je i stavba chrámů kněžnou Doubravkou: Svatý Vít v Hnězdně nám nejenom připomíná pražskou katedrálu svatého Víta, v té době rotundu, ve které již odpočíval Doubravčin strýc sv. Václav, sám stavitel chrámu. Podobně jako kostel Panny Marie v Poznani připomíná Bořivojův chrám Panny Marie, jehož základy nalézáme na 4. nádvoří Pražského hradu. Obě zasvěcení však mají hluboký historický a profetický ráz pro naše národy. Bořivojův kostel Panny Marie je připomínka cyrilometodějské misie na Velké Moravě a Paladia země České. Tato misie nalezla svůj ohlas i v Krakově. Rotunda sv. Víta, patrona otonské dynastie nás přivádí k hnězdenskému setkání v roce 1000, které vyrostlo z iniciativy sv. Vojtěcha, papeže Silvestra II. a císaře Oty III., což také přináší královskou korunu Polsku a novou mapu střední Evropy. Kostel Nejsvětější Trojice v Hnězdně ukazuje na klášterní výchovu v Řezně jak kněžny Doubravky, tak její sestry ct. Mlady. Přivádí nás k rozhodujícímu období zrození křesťanské Evropy za vlády Karla Velikého a k epochálnímu dílu jáhna Alkuina, králova ministra, autora spisu o Nejsvětější Trojici, v jejímž jménu byli naši panovníci pokřtěni. Iroskotský původ jáhna Alkuina nám připomene i ústavu Irské republiky, která začíná díky patronu Irska sv. Patrikovi: „Ve jménu Nejsvětější Trojice“. 

Máme-li překonat evropskou krizi a její hrozící rozpad, pak je zapotřebí se vracet k těmto kořenům, které byly položeny takovými muži, jako je Karel Veliký, muži zmíněného setkání v Hnězdně pod ochranou svatého Vojtěcha, skutečného patrona střední Evropy; římského císaře a českého krále Karla IV., či Vladislava II. Jagelonského, obnovitele Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v Praze a svatováclavské tradice. Tuto skutečnost připomněl při své nedávné návštěvě váš prezident Polské republiky Andrzej Duda, neboť platí slova prezidenta zakladatele Československé republiky T. G. Masaryka: „Státy žijí na základě idejí, na kterých byly založeny.“ Zde přichází ke slovu i český kronikář, biskup a děkan Svatovítské kapituly Kosmas, který hovoří o bratřích Čechovi a Lechovi, praotcích našich národů.

Připomínka křtu Polska zde v Praze nám nejenom pomáhá pochopit naše vzájemné vztahy a dějiny, které nejsou představitelné bez křesťanství, ale znamená to také uvědomit si, jakou výraznou roli hrály v naší historii vzdělané a velkorysé ženy, jejichž vliv a aktivity vyrůstaly z hluboké víry a svatého života.

Pro Radio Proglas Dominik Duka.

NyníHudební siesta
Skladba: Requiem (1874) - Requiem aeternam; Autor: Verdi Giuseppe; Dirigent: Karajan Herbert von; Sóla: Tomowa-Sintow Anna - soprán,  Baltsa Agnes - mezzosoprán, Carreras José - tenor, Dam José van - bas; Soubor: Sbor sofijské národní opery
13:45Odpolední proud
14:00Modlitba Korunky k Božímu...
14:20Odpolední proud
14:45Odpolední proud
15:00Modlitba Korunky k Božímu...
16:00Oktáva

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony