"Hildegarda Burjanová nepřišla k víře v rodičovském domě, začala se o ni ale sama velmi brzy zajímat. Během dospívání si jako mladá dívka vedla deník – jsou v něm patrné velmi silné okamžiky hledání. O svůj duchovní růst se starala a chtěla něčím přispět také k vývoji společnosti," uvedla Karin Weilerová ze současného společenství Caritas socialis, připomněla tím, že rodinné zázemí Hildegardy bylo spíše liberální.

Po filosofických studiích v Curychu  se na začátku 20. století vdala, krátce poté těžce onemocněla. Tato zkušenost i péče sester boromejek vedly k její konverzi ke křesťanství. Starost o sociální otázky ji přivedla do politiky, tehdejší vídeňský arcibiskup Friedrich Gustav Piffl označil její poslaneckou činnost za „svědomí parlamentu“. Její působení v čele křesťanské strany ale ukončil špatný zdravotní stav a Hildegarda se začala naplno angažovat v sociální oblasti. Jejím mottem se stala slova „Caritas Christi urget nos“, tedy Kristova láska nás vyzývá. Hlavním posláním sester v dnešní době je především péče o nemocné a staré lidi. Hildegarda Burjanová, matka jednoho dítěte, zemřela ve Vídni roku 1933, bylo jí 50 let.