Adventní komentář Pavla Jajtnera: Logos neboli informace

Logos neboli informace
Komentář týdne (60) pro Advent 2014 – napsán v září 2014.

Je tu opět Advent, čas příchodu Slova, které bylo učiněno Tělem a přebývalo mezi námi. Jak rozumět tomuto evangelnímu poselství? Pokusím se, v tomto mém jubilejním, už 60. komentáři týdne v Rádiu Proglas, o jeden osobní pohled:

Je tu opět Advent, čas příchodu Slova, které bylo učiněno Tělem a přebývalo mezi námi. Jak rozumět tomuto evangelnímu poselství? Pokusím se, v tomto mém jubilejním, už 60. komentáři týdne v Rádiu Proglas, o jeden osobní pohled:

Svět kolem nás je podivuhodně uspořádán. Nejen makrosvět, jímž je vesmír, hvězdné nebe nad hlavou, ale i mikrosvět, veškerá neživá i živá příroda. S úžasem se tážeme, třebas při pohledu na nepatrné obilné zrnko, jaká zázračná síla mu dává vzklíčit, jak ví, kdy a za jakých podmínek má vzejít, jak a odkud ví, že má utvořit kořínky, stonek, listy, květ a plod? Víme už, jakými prvky je toto semeno tvořeno, víme také, že v nepatrném semínku je veškerá informace o tom, jakými buňkami jsou tvořeny kořeny, jak se utvářejí listy, jak funguje úžasný proces přeměny sluneční energie na tkáně, nazývaný fotosyntéza... Té informace je tolik, že bychom k jejímu zapsání do srozumitelného jazyka potřebovali tisíce obsáhlých knih. Víme - dokonce už více než šest desetiletí - že tato informace je zapsána v makromolekulách desoxyribonukleové kyseliny, krátce DNA. Dokonce už umíme takto zapsanou informaci částečně přečíst. Víme tedy dost o tom jak co funguje, ale stále nevíme vůbec nic o tom, proč je tomu právě tak.

Nezbývá než žasnout. Nejen nad tím, co všechno už víme, ale především nad tím, co stále ještě nevíme a jakou rychlostí toho, co nevíme, s novými objevy vědy přibývá. A také nad tím, jak drtivá většina lidí kolem nás vůbec neví, nad čím má žasnout a jaké otázky si klást. O co přicházejí ti, kdo si podobné otázky nekladou? Především o vědomí, že celý svět a sama naše existence je zázrak a nezasloužený dar. Že k tomuto zázraku, tedy všemu stvořenemu,  především k přírodě a životu je třeba mít úctu. Bez vědomí důležitosti úcty k životu je pak život sám v největším ohrožení.

V Prologu Janova Evangelia čteme, že na počátku bylo Slovo, řecky Logos. Jak podivuhodná shoda s tím, co dnes o uspořádání světa víme. Na počátku všeho, co je, muselo být Slovo, Logos neboli informace. Neboť kde není Logos, neboli informace, jak má co být, tam je chaos. Dříve než svět, jehož jsme součástí, musel být Logos světa, projekt světa, informace o tom, jak má svět vzniknout, jak se dál vyvíjet a jak existovat, obnovovat se  a být. Bez tohoto projektu by byl pouze chaos neboli pusto a prázdno.
Už před miliardami let, kdy v raném vesmíru začaly hořet první hvězdy, bylo do řádu světa vepsáno Slovo o tom, že chemické prvky, které v jejich výhních vzniknou, budou stavebními kameny neživé i živé přírody a tak konečně i našich lidských těl a mozků schopných myslet a tvořit.

Přesvědčení, že klíčem ke všemu, co je, je informace, Logos, se podobá pravdě více než přesvědčení o tom, že základem všeho je hmota. Neboť dříve než hmota, musel být projekt hmoty. Materialismus se tak v tomto světle demaskuje spíše jako ideologie než hodnověrná vědecká teorie, na niž se jej snažili povýšit ti, kdo se samostatně myslících a svobodných lidských bytostí báli jako těch, kdo ohrožují jejich moc a panování.

Dát si namluvit, že naše existence nemá žádný vyšší smysl, že dobré je pouze to, co lze konzumovat, že nikoli informace, ale hmota je prvotní, že tu není žádný Řád světa, který nás přesahuje a kterému jsme odpovědni, znamená vzdát se vznešenosti našeho lidství. V zájmu těch, kteří nám dnes již ateismus nazývaný vědecký nevnucují vulgárním násilím za účelem svého neomezeného panování, ale obratně podsouvají ateismus praktický za účelem dosažení svých ještě větších a nemravnějších zisků.

Od poznání, že na počátku musela být myšlenka, Slovo, k  víře v toto Slovo, které podle Jana „bylo  u Boha a které bylo Bůh“, je už jen nepatrný krůček. Pak již není obtížné připustit, že naše existence není výsledkem řetězu náhod, ale vyvrcholením projektu stvoření. Vědomí, že jsme byli stvořeni, abychom sami byli tvůrci, je pak nejen zdrojem tvořivé síly a svobody, ale také odpovědnosti a vděčnosti Slovu za tento nezasloužený dar.

To čemu říkáme naše civilizace, je tu jen proto, že doposud mezi námi stále byli ti, kdo Slovo, které bylo na počátku, přijali a tak dostali moc, stát se Božími dětmi.  Odpovědní Slovu svůj život pokládali za úkol a dar a díky tomu posouvali vývoj lidstva - navzdory všem protivenstvím a působení zla - pomalu vpřed. Co se stane, zahodíme-li všichni své lidství a staneme se praktickými ateisty?
Bůh uchovej!
 
DG Pavel Jajtner, Advent  2014.
Napsáno 2. září 2014.